Sole_2008

  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.

Sole_2008
Matýsek_2009
Carlos Matias
Carlos
Carlos
Soledad podporovali na studiích tito dárci: manželé Burešovi, Vlasta Buršíková, Jindřiška Čambalová, rodina Dočkalových, Andrea a Karin Fajkusovy, Jaroslava Hillová, Slávka Kadlasová, Danka Karasová, Zdenka Klírová, manželé Kolínovi, Jonáš Koukl, Ing. František Kuba, Karel Kučera, Jarmila a Hana Kulhavých, Marta Jakešová, Libor Jehlička, Kristýna Maková, Ivanka Mašanská, Eva Pešková, Lukáš Peterka s rodinou, Jan Pivoňka, Irena Ryantová, Radka Sedláková, Miluše Skočdopolová, Pavel Sladkovský, Jana Valentová, Ivana Vodrážková a Jana Vrátníková

Po mnohých peripetiích Soledad dokončila své studium 11. prosince 2012 obhajobou diplomní práce. V (pro nás těžko pochopitelných) paraguayských poměrech o to usilovala téměř dva roky. Několikrát jí bylo změněno téma a na naše naléhání si nakonec zažádala, že práci zpracuje sama, nikoliv jako týmovou práci několika dalších studentek, které se sdružily, aby lépe zvládly všechny výdaje s tím spojené. Přesto se jim to nepodařilo a dluhy za školní poplatky brzdily závěr studia.


Její diplomka má 109 stran a je věnována "rodičům, sourozencům, manželovi a synovi, tetě Yvonně a její rodině včetně českých dárců, kteří mě na dálku tolik podporovali".
Tito dárci v posledních letech naspořili Soledad částku, která mohla pokrýt jinak pro ni nemyslitelné závěrečné výdaje v celkové částce 4 325 000 guaranies (cca 20 000 Kč):
  • 25 hodin konzultací s lektorem cca 10 800 Kč
  • korektura lektora cca 1 000 Kč
  • diplom (potvrzení) cca 7 000 Kč
  • poplatek za obhajobu cca 1 200 Kč
  • Dovolte, abych Vám všem vyjádřila neskonalé díky za Vaši dlouholetou podporu, dodává Soledad.

    Také my děkujeme dárcům, kteří Soledad umožnili jít za svým snem, a jimiž jsou: manželé Burešovi, Vlasta Buršíková, Jindřiška Čambalová, rodina Dočkalových, Andrea a Karin Fajkusovy, Květoslava Fričová, Jaroslava Hillová, Bohumil Houška, Jaromír Chlada, Slávka Kadlasová, Danka Karasová, Zdenka Klírová, manželé Kolínovi, Jonáš Koukl, Ing. František Kuba, Karel Kučera, Jarmila a Hana Kulhavých, Marta Jakešová, Libor Jehlička, Kristýna Maková, Ivanka Mašanská, nakladatelství Titanic, Eva Pešková, Lukáš Peterka s rodinou, Jan Pivoňka, Irena Ryantová, Radka Sedláková, Miluše Skočdopolová, Pavel Sladkovský, Vladimír Urban, Jana Valentová, Ivana Vodrážková a Jana Vrátníková

    Některé dopisy od Soledad

    Květen 2011: Zprávy z Paraguaye se k nám dostávají stále stejně komplikovaně, navíc Sole nyní málo chodí do centra, kde by mohla zajít na internet. V poslední příliš neopouští místo svého bydliště, což je indiánská kolonie zvaná API v Luque na předměstí Asunciónu. Je tam nyní zaměstnaná ve škole jako učitelka a také jí dává zabrat její neposedný dvouletý synek Matýsek, který právě objevuje svět... Na fakultu už nedojíždí, protože absolvovala všechno, co měla, nyní má složit pět závěrečných zkoušek (státnice nemají) a napsat a obhájit diplomní práci, aby získala titul. Paraguayský způsob (nejen) ukončení univerzity je pro nás stále obtížně pochopitelný, ačkoliv se stále pokoušíme do něj proniknout. Před vlastní diplomovou prací (DP, španělsky "tesis") student píše a obhajuje tzv. "tesinu", jakousi přípravnou (bakalářskou) práci, která obsahuje základní teze budou DP. K našemu úžasu ji však nepíše student, ale za peníze jeho učitel, ke kterému musí navíc docházet na placené konzultace. Snad je to tak proto, že tato soukromá městská univerzita nedostala potřebnou akreditaci pro magisterské studium, takže ji profesoři "pokrývají" vlastní graduací. Prý na universitě panuje "nepořádek". Soledad se z finančních důvodů rozhodla vytvořit DP ve dvojici s kolegyní z práce, která ukončila studium před dvěma lety, ale neměla peníze na DP, takže nyní ji budou psát ve dvou, aby si mohly rozdělit náklady. Jejich celková výše je neuvěřitelných 5 milionů guaranies, což je asi 22 000 Kč. Na univerzitě nám před dvěma lety na naší "inspekční návštěvě" říkali, že mnoho studentů neukončí studium kvůli DP, tehdy jsme tomu moc neroruměli, dnes je nám to jasné. To je opravdu suma, kterou si může v Paraguayi málokdo dovolit.
  • 29. 9. 2009: Vaše pomoc je pro mě nesmírně cenná, obzvláště nyní, když mám syna. Manžel sice pilně pracuje 12 hodin denně a vydělává, ale naše výdaje velice vzrostly, musím kupovat plenky a všechny ty věci, které děti potřebují, a navíc manžel splácí půjčku, kterou si vzal, abychom mohli dokončit náš domeček. Uvědomuji si, že ani pro Vás není snadné utrhnout si ze svého, abyste mě podporovali. Ještě jednou Vám srdečně děkuji za to, co pro mě děláte, protože bez Vaší pomoci bych musela studia nechat. Díky Vám však mohu ve studiu pokračovat a připravovat se na lepší a důstojnější život. Líbám Vás a posílám tisíceré díky.
  • 15. června 2009: ...Tak se zase ozývám po delším čase. Už je to dost dlouho, co jsem psala naposled, ale nedostala jsem se na internet. Dost se učím, abych zvládla tři zkoušky, které budu mít tento měsíc. Navíc jsem měla chřipku a trpěla jsem hrozným strachem o moje miminko, ale naštěstí to nedostal. Byla jsem s mojí sestrou Marií Magdalenou, která studuje v Cerritu, v nemocnici, protože se jí zanítil prst - vrazila si trn z kaktusu až do kosti. Měla to strašně nateklé a nemohla ani psát. Udělali jí malou operaci a napsali nám léky a nařídili pokračovat v léčení zánětu, ale neměly jsem peníze, tak jsme to nemohly koupit. Příští měsíc bych se chtěla na fakultě zúčastnit kongresu o lidských právech a také bych si chtěla najít nějaké placené zaměstnání. Teď, když mám dítě, se mi úplně změnil život. Nic není jako před tím, všechno je jinak, je to moje dosavadní nejtěžší zkušenost. Dřív jsem vyšla i s 20 000 Gs (cca 100 Kč) na týden, ale teď utrácíme i 200–250 000 Gs. Pořád opakuju sestrám, aby udělaly všechno proto, aby nedopadly jako já. Dokud se člověk stará jen sám o sebe, vždycky se to nějak udělá, ale něco jiného je mít dítě a muže :-( Maminka mi nabízí, abych dala synka k ní do vesnice, ráda by se o něho starala, abych mohla snáz dostudovat. Jestli Bůh dovolí a nějak to všechno skloubíme, ráda bych ještě získala vzdělání jako zdravotnice. Chtěla bych pak učit v Esperanze a byla bych schopná pomáhat nemocným dětem přímo ve škole.
  • květen 2009: Sděluji Vám, že se mi 25. března narodil syn, jmenuje se Carlos Matias. Má světlou kůži a černé oči. Jeho tatínek je Carlos Antonio, je mu 24 let, je Čamakok z Fuerte Olimpo, v Asunciónu je už sedm let, kde jsme se poznali a chodíme spolu už tři roky. Také by rád studoval, ale je z velice chudých poměrů, takže ho rodiče nemohli podpořit. Teď si dělá večerně maturitu. Pracuje jako asistent v jedné firmě na parkety a má docela dobrý plat (cca 5 000 Kč měsíčně), z toho si platí všechny výdaje i studium a také pomáhá mě. Naši si ho váží, je to hodný člověk. Bydlíme v malém domku, který mi postavil spolu s mým tatínkem u sociální ubytovny API - vím, že se Vám to nelíbí a považujete to za hrozné místo, ale jiný pozemek se v Asunciónu sehnat nedá. Ve škole jsem vynechala jen krátce, už zase chodím a ve středu jsem dělala zkoušku ze sociální práce. Posílám také potvrzení o studiu, aby moji ctění dárci viděli, že nevynakládají svoje peníze nadarmo a že jsem osoba, která si nesmírně váží jejich dobré vůle.
  • Na začátku svého studia Soledad o sobě napsala:

    Narodila jsem se v Puerto Esperanze 14. srpna 1988 a až do páté třídy jsem tam chodila do základní školy. Pak se naši kvůli mě a bratrovi přestěhovali do Puerto Diany, protože tam byla škola druhého stupně. Potom jsme s bratrem Vidalem získali možnost jít na dva roky do internátní školy v Ňu´apu´a. V roce 2002 naše maminka čekala jedenácté dítě a rozstonala se. Naše nejmladší sestřička umřela a maminka skoro také, odvezli ji do nemocnice v Asunciónu, kde ji sterilizovali, aby neměla další děti. Bylo jí 34 roků. Do osmé třídy jsem chodila v Bahia Negra. Je to tři kilometry od nás a na začátku 9. třídy jsem začala mít takové problémy s nohama, že jsem tam sotva došla. Ten rok byla spousta bahna, protože strašně pršelo, a bylo taky nesnesitelně komárů. Maminka mě přemlouvala, ať raději zůstanu s ní doma. Ale vysvětlila jsem jí, že už mi chybí jen málo k dokončení základního vzdělání. Tatínek mě pak každý den vozil ke škole na kanoi, takže jsem ji mohla dokončit. Strašně jsem chtěla pokračovat, ale věděla jsem, že také mladší sourozenci musejí dochodit základní školu, tak jsem na maminku nenaléhala. Byly jsme obě moc smutné, ale co se dalo dělat.
    Pak k nám přijeli inženýři z projektu Prodechaco a jeden, který se spřátelil s mým tatínkem a poznal naši situaci a moji touhu chodit dál do školy, domluvil se svou manželkou, že bych mohla hlídat jejich sedmiletého synka a starat se jim o domácnost. Ona souhlasila, a tak si mě odvezli do Asunciónu a zapsali mě na státní střední školu, kde se neplatilo pravidelné školné, jen přijímačky. Chodila jsem tam tři roky a odmaturovala jsem. Zároveň jsem hodně pracovala pro tu paní, musela jsem se starat o celý dům, nedali mi žádný plat, ale dostávala jsem stravu a bydlení.
    Propagační film
    Teď studuji na učitelku. Tento obor se mi moc nelíbil, ale zvolila jsem si ho z ekonomických důvodů, protože je to to nejlevnější vysokoškolské studium, a tudíž pro mě nejvíc dostupné. Chtěla jsem studovat veterinu jako můj starší bratr, ale to si naše rodina opravdu nemůže dovolit, nechtěla jsem našim přidělávat starosti, dali jsme přednost Vidalovi. Snad se mi to jednou podaří. Moc se mi líbí příroda, venkov, mám ráda zvířata. Chtěla bych je umět léčit, pomáhat jim, zkoumat vše, co vychází z přírody, hlavně z Chaka, kde máme nádhernou přírodu.
    Moje současné studium je čtyřleté. Pokud se mi ho podaří dokončit, bude to v roce 2010. Máme vyučování jednou za 14 dní v sobotu. Musíme si koupit oxeroxované studijní materiály, z nichž se pak doma učíme a příště z toho děláme zkoušku. Za zkoušky v řádném termínu se neplatí. Ale když zkoušku neuděláme nebo vynecháme, musíme platit za tu opravnou či v druhém termínu. Proto se snažím nevynechat žádnou zkoušku, protože by mě to víc stálo. Dělám všecko pro to, abych měla dobré známky, snažím se chodit na všechny hodiny.