Vzdělání

  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.


Povinné základní vzdělání v Paraguayi je devítileté, což platí i pro indiány. Ze 116 000 příslušníků různých indiánských kmenů bylo v roce 2012 asi 40 % negramotných (oproti 3 % většinového obyvatelstva). Průměrná délka jejich vzdělání je 3 roky. Asi 2 % indiánských dětí nikdy nenastoupí do základní školy a pouze 30 % dětí dokončí povinných devět ročníků. Asi 8 % dětí na prvním stupni propadá. Necelá 3 % dětí jdou na střední školu. V roce 2012 bylo v Paraguayi registrováno 200 studentů indiánského původu navštěvujích vyšší odborné školy či univerzitu; preferované obory jsou učitelství, zdravotnictví, medicína, právo.

Paraguayský stát je podle ústavy bilingvní a tomu je podřízeno i vzdělávání, které používá pro vyučování oba úřední jazyky - španělštinu a jazyk původních obyvatel Guaraní. Nicméně pro indiánské skupiny existuje i bilingvní/trilingvní vzdělávání ve vlastním jazyce, zejména v předškolní výchově a prvních ročnících základní školy. Pro Čamakoko je dosud charakteristické, že si uchovávali znalost vlastního jazyka išir, naprosto odlišného od guaraní; malé děti a starší osoby ho používají výhradně.

Studentka s vlajkou

Pro více než dvě třetiny obyvatelstva – a po většinu 20. století bylo toto procento ještě výrazně vyšší – je rodným jazykem guaraní, někdejší indiánský jazyk původního zaniklého obyvatelstva, který je v Paraguayi již dávno jen jazykem mesticů a bělochů, na venkově je často jazykem výhradním. Na tento fakt však vzdělávací politika dlouho nebrala ohled a výuka až donedávna probíhala oficiálně pouze ve španělštině. Učitelé si většinou stejně museli guaraní neoficiálně vypomáhat, aby se se svými žáky vůbec dorozuměli, ale učivo a zkoušky byly ve španělštině, a tak obrovské procento dětí ve škole propadalo a nakonec z ní uteklo.

V roce 1989 padl režim Alfreda Stroessnera a radikální změny zasáhly i oblast vzdělávání. Paraguay byla novou ústavou z roku 1992 prohlášena za plurikulturní a bilingvní zemi a guaraní a španělština za úřední jazyky. Tím se snaží reflektovat skutečnost, že témeř 60 % obyvatelstva hovoří oběma jazyky, přičemž zbylé procento jsou většinou lidé monolingvní v guaraní, v menší míře ve španělštině či při hranicích s Brazílií v portugalštině.

V roce 1994 byla provedena zásadní reforma školství, šestiletá povinná školní docházka byla prodloužena na devítiletou. Od stejného roku se začalo postupně zavádět bilingvní vzdělávání v obou úředních jazycích.

Indiánské děti ve škole
ve škole
Učebnice indiánů Čamakoko
Učebnice indiánů Čamakoko

Vedle guaraní se v Paraguayi hovoří ještě dalšími dvaceti indiánskými jazyky, které však nemají status úředních jazyků, a to ani na území, kde se jimi mluví.

Šest je ze stejné rodiny jako guaraní, ostatní však patří do dalších čtyř jazykových rodin a jsou mezi nimi zásadní rozdíly. Situace jednotlivých jazyků je odlišná, existují relativně velká etnika (Mbyá – 14 000 osob; Avá či Paî-Tavyterâ – přes 13 000; Nivaclé – kolem 12 000 apod.), jiná jsou velmi malá (Guaná 250 osob, Manjui necelých 500, Toba Maskoy 750 apod.). Indiáni Čamakoko se svým jedním a půl tisícem osob patří v Paraguayi ke středně velkým kmenům. Mezi jednotlivými etniky jsou také rozdíly v tom, do jaké míry si uchovávají vlastní jazyk, některé už v podstatě přejaly většinové guaraní či španělštinu a jejich jazyky jsou tudíž na pokraji zániku (Toba Maskoy 8 mluvčích, Guaná 19 mluvčích), jiné – a to je právě případ kmene Čamakoko – si svůj jazyk dosud uchovávají stoprocentně.

Na rozdíl od žáků, kteří mají jako rodný jazyk španělštinu nebo guaraní, nezaručuje ústava indiánům právo na počáteční výuku čtení a psaní v indiánských jazycích. Získá-li však škola status indiánské školy, je jí umožněno až do třetí třídy (tedy do završení tzv. prvního cyklu základní školy) v příslušném jazyce vyučovat. Od čtvrté třídy si však musí zvolit jeden z úředních jazyků, španělštinu nebo guaraní. Většinou se však ve školách vyučuje alespoň jako předmět i druhý úřední jazyk, protože jeho neznalost značně znevýhodňuje žáky při přestupu do vyšších ročníků v paraguayských školách.

Ministerstvo školství a kultury tedy dává tuto možnost, její realizace však spočívá plně na bedrech učitelů, kteří mohou vytvářet vlastní materiály v indiánských jazycích a používat je ve výuce, pro tyto aktivity však nemají žádnou státní finanční podporu. Ta se hledá u jiných organizací (nevládních, církevních, nadnárodních typu Banco Interamericano de Desarrollo), vše ale závisí na iniciativě a obětavosti učitelů, kteří takové materiály obvykle připravují zcela zdarma.

I Čamakokové mají některé materiály ve vlastním jazyce, vytvořené zejména v komunitě Misión Santa Teresita ve Fuerte Olimpo, ale jejich užití je omezené. V současné době někteří učitelé i v Esperanze sbírají různá vyprávění a tento materiál by pak měl sloužit jako čítanka. Oficiálním vyučovacím jazykem je ve škole tedy španělština, ale ve skutečnosti většina komunikace mezi učiteli a žáky probíhá v ishir, jazyce čamakoko.

Referát pro indiánské vzdělávání (Educación Indígena) při Oddělení pro základní školství na Ministerstvu školství a kultury také občas organizuje školení indiánských učitelů, tyto nečetné možnosti však Čamakokové mohou využívat jen zřídka pro nedostupnost oblasti, kde žijí. Pokud se tato setkání konají mimo Asunción, bývá to v centrálním Chaku, kam se mohou dostat jen obtížně.

Základní vzdělání

Nástup ve škole
Erb školy v Esperanze
Erb školy v Esperanze
Lorenzova škola
stará budova
Stará budova školy

Venkovské oblasti distriktu Fuerte Olimpo, kde se Puerto Esperanza nachází, patří ve vzdělání k oblastem hluboko pod celostátním průměrem, analfabetismus obyvatel zde přesahuje 20 %. Mezi indiány Čamakoko je však negramotnost ještě vyšší, v roce 1992 dosahovala téměř 47 %. Nemáme přesné číslo pro Esperanzu, ale to, že průměrná doba školní docházky obyvatel Esperanzy byla v roce 2002 pouhých 2,7 let, hovoří samo za sebe.

ZÁKLADNÍ ŠKOLA V PUERTO ESPERANZE

V Puerto Esperanza je základní škola, nesoucí jméno zemřelého Lorenza Ferreiry Friče, který se zasadil o získání kmenového území. Ve vesnici je asi 150 školou povinných dětí a asi pět učitelů. Učí se na dva turnusy, dopolední a odpolední, aby se plně využila kapacita učeben i učitelů. Učitelé, většinou místní indiáni, nemají dostatečnou kvalifikaci ani znalosti pro vyučování vyšších ročníků. Rodiče, kteří mají zájem o úplné devítileté základní vzdělání svých dětí, je raději po absolvování šesté třídy zapisují do kvalitnější školy v Bahia Negra (víceleté gymnázium), bývá to i důvodem přestěhování rodin. Jinak děti bydlí u příbuzných na okraji městečka v indiánské osadě zvané Puerto Diana. V Puerto Esperanze dosud absovovali devátou třídu pouze čtyři žáci v roce 2006, kdy byli v místě paraguayští učitelé předepsaných předmětů (matematika, fyzika, chemie), od roku 2007 se osmý ani devátý ročník neotevřel. Kvalita vyučování a učitelů rozhodně nepatří k prioritám náčelníka, který ovládá Puerto Esperanzu již třetí volební období.

Škola má dvě budovy: starou dřevěnou a novou zděnou, kterou postavili v roce 2004 dobrovolníci z USA, přívrženci Církve sjednocení reverenda Moona, která sídlí od roku 1999 v sousední osadě Puerto Leda.

Na podzim 2007 byl oplocen školní pozemek proti volně pobíhajícím domácím zvířatům s přispěním individuálních dárců z České republiky. Na podzim 2008 byla vyměněna střecha a kompletně zrekonstruováno první patro staré školní budovy z daru krajanského odboru Ministerstva České republiky (92 000 Kč). Pro nezájem obecních činitelů v Puerto Esperanze spolupráce nadále nepokračuje.