proti proudu času...

  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.


Enrique_unor 2007
Enrique, únor 2007 (foto Fernando Lopez Escrivá)
laredo_1
Laredo
puerto leda
"Na konci února 2007 jsem navštívil s mým synem a synovcem Alto Paraguay," napsal nám argentinský novinář Enrique J. López Escrivá. "Cestovali jsme lodí Aquidabán, jediným dopravním prostředkem, kterým se lze do těchto končín dostat. Točili jsme zde dokument o životě zdejších lidí, včetně indiánů Čamakoko. Stavili jsme se na pár dní v Puerto Esperanze a navštívili jsme ohradu s dobytkem, právě když zde byla veterinární inspekce. Seznámili jsme se s Enriquem a dalšími příbuznými. Nejsem odborník přes dobytek, ale musím Vám napsat, že krávy vypadají dobře, jsou v dobrém zdravotním stavu, čilé a dobře opečovávané. Jsou to silná zvířata z rasy zebu, která je nejvhodnější pro tyto oblasti. Možná by potřebovaly nějaké vitamíny, ale to musí říct veterinář. Každopádně věřím, že Enrique byl předákem na brazilské farmě. S dobytkem to fakt umí a způsob, jak se o něj stará mi připadá dobrý. Největší problém, který mu může nastat, je stoupající stav řeky Paraguay a přicházející povodeň. Ale před pár dny jsem telefonoval s Cándidem, který je právě v Asunciónu, a on mi sdělil, že už zahánějí dobytek do výše položené oblasti ve vnitrozemí. Posílám Vám pár forek, jejichž autorem se všemi právy je můj syn Fernando Lopez Escrivá."
Byk_Zizka_Cyri.JPG
Žižka a Cyril

Žižka, Cyril, Laredo (†)

Posledním krokem byl výběr a nákup býků. Na každých padesát krav je třeba jeden býk. Když kráva dosáhne váhy minimálně 230 kg, může být zapuštěna. Z našich sto dvouletých krav se dá očekávat do roka na sedmdesát telat. V dalším roce dalších sedmdesát. Pro macho corridu vybral Enrique tři zdatné býky. Nejstarší (asi pětiletý) byl černobílý statný Laredo z rasy Brahman. Koupili jsme ho za velmi výhodnou cenu přímo ve vesnici od člena Asociace Saula. V listopadu 2006 býk bohužel uhynul - uštkl ho had. Stihnul se ale několikrát stát tatínkem. Další dva mladé býčky jsme koupili u sousedů - na ekologickém statku sekty reverenda Moona (Církev sjednocení) v Puerto Leda. Japonští majitelé zdůrazňovali, že nemají chov pro komerční účely, ale výhradně pro vlastní spotřebu. Býky masné a mléčné rasy Santa Gertrudis koupili před pěti lety z dobře adaptovaného chovu ve vnitrozemí Chaka od menonitských zemědělců. Umožnili nám, aby si Enrique vybral z dvouletých přírůstků - na první pohled se mu zalíbil "černý" Žižka a "červený" Cyril. Zdrželi jsme se vyplňováním oficiálních kupních formulářů, japonští správci farmy si nebyli jistí, ale Cándido je poučil, co se má do které rubriky napsat... Býci si ještě v Puerto Leda pobyli víc než měsíc - koncem září uhodily prudké deště a pobřeží bylo zaplavené. Do asi 60 km vzdálené Puerto Esperanzy se je podařilo Enriquovi dovést až v listopadu. Kravám se podle posledních zpráv daří dobře. Chaco se zazelenalo, a tak po jarní šťavnaté trávě posílily a ztloustly. Když jsme se v Asunciónu 29. září loučili s Cándidem (který, značně vyčerpaný z tolikerého zařizování, musel ještě dotáhnout nezbytné formality - jako podpis vrchního představitele Církve sjednocení na kupní smlouvě a přidělení IČO Asociaci, která nyní bude muset vést o svém majetku účetnictví), předali jsme mu částku 1,500.000 guarani na nákup koně, aby si ho profesionální pastevec Asociace nemusel půjčovat po vesnici. Indiáni si přáli koně pojmenovat Iana - podle Jany, dcery doktorky Pavly. "Iana" znamená v jejich jazyce "Ta, která se směje"... Cándido částku v pořádku dovezl do vesnice a koně Asociace koupila od Nicanora.
cejchování
Enrique
Enrique
Coral
Znackovani

Krávy jsou doma

Za vesnicí Puerto Esperanza vyrostl od dubna 2006, kdy se indiáni dozvěděli, že peníze na krávy budou, do našeho příjezdu v září dřevěný "coral" neboli ohrada z bytelných palmových kůlů - zařízení pro nocování dobytka. Uprostřed je úzká ulička, v níž se krávy značkují. Toho jsme byli svědkem ve středu 20. září 2006, po jednodenním odpočinku stáda i jeho "troperů" po namáhavé cestě. Na ohradach posedávala celá rodina, děti a ženy, muži se střídali v nahánění a organizaci, starší kluci asistovali, Maria, ředitelka školy, dělala čárky do notesu. Kouř z ohně, kde se žhavilo železo, zvířený prach, pach spálených chlupů, pokřik nadháněčů, poletující vtipy, smích, štěkání psů, kolující nádobky s osvěžujícím nápojem tereré. Nebylo to vůbec tak drastické, jak to vypadá a jak jsme se báli. Většina krav zřejmě vteřinové rozpálené razítko přes tlustou kůži ani nezaregistrovala... Vše probíhalo rychle a v profesionální souhře úkonů, které řídil Nicanor a jeho starší bratr Enrique, jehož si rodina povolala pro funkci "prezidenta krav" z Brazílie, kde třicet let pracoval jako předák na dobytčí farmě. Vydrželi jsme se celé čtyři hodiny dívat... Druhý den pastevci v čele s Enriquem vyhnali krávy poprvé na dokonale kůly a dráty oplocenou pastvinu a provedli je po celém rozsáhlém území, aby si začaly zvykat na nový domov. Po týdnu už krávy uměly najít cestu do coralu samy a včas, aby do soumraku byly v bezpečí. Útoky jaguárů nejsou na denním pořádku, ale nejsou také úplně vzácné...
Kravy_1
Nicanor
Nicanor
Krávy_2
Cesta

Vybírání krav

Za sumu, kterou jsme měli celkem k dispozici, jsme od pana Rivaroly koupili 100 dvouletých krav a 40 ročních telat. V kupní smlouvě byla také zahrnuta podmínka, že indiáni si krávy na jeho ranči osobně vyberou. Asociace k tomu účelu pověřila dva velmi zkušené muže - Nikanora a Estanislaa. "Kdybych věděl, že mě indiáni připraví o nejlepší krávy, býval bych na tuhle podmínku nepřistoupil," naoko se zlobil Raúl. Vybrané stádo pak společně s jeho honáky ti dva hnali tři dny po prašné "silnici" vyprahlým Chakem asi sto kilometrů, co nejblíž k Puerto Esperanze. Na posledních čtyřicet kilometrů nepřehledným terénem bez cesty jim z vesnice vyrazilo na pomoc sedm dalších statečných mužů na koních. Závěr cesty se zdramatizoval, protože v Chaku vypukl nekontrolovatelný požář, bleskově se šířící suchým podrostem. Vyděšená zvířata se rozutekla, ale mistrovskými manévry Nikanorových lidí se "tropu" nakonec podařilo až na jednu krávu sehnat dohromady... Do Puerto Esperanzy stádo dorazilo v úterý 19. září 2006. Zpráva o tom se bleskurychle rozšířila po celé vesnici, každý nechal své práce a musel to vidět... Ti, kteří během posledního roku uvěřili řečem, že už nás nikdo nikdy v Puerto Esperanze neuvidí, že bychom byli blázni, kdybychom zrovna sem vozili nějaké peníze, se trochu styděli. V Přístavu Naděje byly spuštěny kotvy...

Předání peněz...

Eva Tadlíková předává dar ČR
Eva Tadlíková předává dar ČR
Náčelník předává dar českých sponzorů
Náčelník předává dar českých sponzorů
Slavnostní setkání
Vše bylo stvrzeno notářským zápisem...
Osvědčení o značce
Dokument o registraci cejchu ACH
Asociacion Checomacoco
Značkovací železo
Značkovací železo
Dne 7. září 2006 jsme se sešli v Asunciónu, v krásném domě architekta Anthony Chytila, českého honorarního konzula v Paraguayi, s paní Ing. Evou Tadlíkovou, zástupkyní českého velvyslanectvi v Buenos Aires, abychom předali presidentovi Asociace Checomacoco-Paraguay Rodolfovi a tajemnikovi Cándidovi peníze na nákup krav. Bylo to velice dojemné a atmosféra opravdu slavnostní. Průběh celého aktu pečlivě zaznamenávala přítomná notářka Sonia Espinola Ocampos (na snímku vpravo dole stojí Sonia vpravo, zápisu naslouchají, zprava: Yvonna Fričová, Eva Tádlíková, Pavla Hrdličková, Anthony Chytil a jeho sestra, Andrés Rivarola a jeho bratr Raúl, Rodolfo Ferreira, Cándido Martinez). Předali jsme také seznam českých sponzorů a jmen, jimiž si přejí pojmenovat "svoje" krávy. Cándido upřímnými a pohnutými slovy poděkoval jménem asociace a vyslovil slib, ze udělají vše pro to, aby svůj nový majetek řádně opatrovali a užívali. Krátce poté se dostavil Ing. Raúl Rivarola s bratrem Anrésem, farmáři a chovatelé dobytka v estancii Loma Jhovy. Páni Rivarolové po mnoha peripetiích nakonec definitivně vyhráli naše "výběrové řízení". Důvodů byla cela řada, k nejdůležitějším patří na místní poměry blízká vzdálenost od Puerto Esperanzy (asi 140 km), dobrý chov (Raúl Rivarola je zemědělský inženýr a oblastní koordinátor vetrinární péče a každoročního povinného očkovani skotu) a dřívější vzájemné dobré kontakty s indiány. Cena dobytka byla právě dost vysoká, jednou z příčin bylo i to, že Paraguayi se na rozdíl od Brazílie a Argentiny daří chránit zdejší chovy před slintavkou, která je vážným problémem a brzdou vývozu v sousedních zemích. To byl také důvod, proč nebylo možné koupit krávy za řekou v Brazílii, jak navrhovali někteří členové asociace. Ačkoliv tamější ceny byly výhodné, legálně nelze krávy dovézt a riziko je příliš vysoké. Mnoho obchodníků také s dobytkem spekuluje, radili nám počkat tak půl roku rok... Hodně jsme o tom všem se zástupci asociace diskutovali a po několika dnech váhání se indiáni sami rozhodli pro seňora Rivarolu. Dalším důležitým krokem byla registrace cejchu stáda, zajímavý právní úkon provázený zhotovením železného značkovacího železa. Značkují se krávy od dvou let, telatům se vystřihují do uší speciální vroubky, každý chovatel má vlastní znaménko.

Jak to viděla Pavla...

Začal foukat severák. Prý přináší horko, bouři, únavu a šílenství. Zatím jsme snad normální. Přiznám se, že občas zíram, jak to všechno funguje. Yvonna tomu dává ze sebe všechno a věci se pak jen prostě dějí. Vypadalo to docela jednoduše: Přivezeme peníze na krávy od soukromých dárců, z Buenos Aires přiletí zástupkyně české ambasády a převezme peníze z grantu MZV od honorárního konzula, na jehož účet přišly. Obě obálky nadité dolary předáme indiánům, které k tomu jejich kmen vyvolil, a oni za to koupí stádo krav!! Je jasný, že realita je stokrát komplikovanější! Nebudu líčit všechna úskalí, obtížná rozhodování i pochybnosti, kterými jsme prošli. Fakt je, ze ve čtvrtek 7. září večer, za úplňku, v ČR prý zatmělém, všechno tohle proběhlo. Sešli jsme se všichni v úžasném domě honorarního konzula. Když četla notářka smlouvu, všichni zúčastnění, včetně samotné notářky, byli tak pohnuti, že potajmu zamačkávali slzy. Najednou jsme byli součástí komunity, kde český a čamakokský náčelník mají společného dědečka, zjistí se, ze honorární konzul je vlastně příbuzný se seňorem Rivarolou, který nám prodal krávy, kamarad Marcelo má známého vždy na tom úřadě, který zrovna potřebujeme, indiáni mě představují nuestra doctora a Yvonnu všichni včetně ministerských úředníků oslovují tía - tetičko. Rodolfo, když je po všem, přiznává, že pochopil, že práce je nejen ta fyzická, která je za člověkem vidět. Tohle "papírování" je mnohem horší - cítí se unaven ještě více, než když poslední týdny zatloukal kůly pro oplocení pastvin...

Našli jsme na staré vojenské mapě ranč Loma Jhovy!

Leží ve vnitrozemí Gran Chaka, mezi dvěma jezírky přímo na západ od Furte Olimpo, asi 70 km vzdušnou čarou. Do Puerto Esperanzy je to na severovýchod, vzdušnou čarou 90 km, po zemi prý 140 km. Široké okolí Loma Jhovy je v mapě samá modrá pomlčka - to znamená bažiny. Protože však v Chaku již šest měsíců nepršelo, po bažinách nakonec nebylo ani památky...

Dne 30. srpna jsme přepočítali budoucí stádo Asociace Checomacoco-Paraguay: 113 krav a tři býci. Podle informací z Asunciónu jsou ceny dobytka v tuto chvíli téměř dvojnásobné oproti loňskému roku. Definitivní počet kusů budeme tedy znát až po sloučení našich finančních prostředků a daru České republiky, který by v prvním zářijovém týdnu měla zástupcům Asociace Checomacoco-Paraguay předat v Asunciónu Ing. Eva Tadlíková, I. tajemnice nejbližšího českého zastupitelského úřadu v Buenos Aires (Argentina). Všem sponzorům děkujeme!!

A. V. Frič na krávě
A. V. Frič na krávě v Chaku, 1909

12. srpna 2006: mail od Cándida Martineze, tajemníka Asociace Checomacoco-Paraguay:

"Moji drazí, právě jsem dorazil do Asunciónu. Přijel jsem, protože jsem vám v červnu slíbil, že vám pošlu nabídky ohledně nákupu krav. Chtěl bych vám říci, že jsem se za tu dobu hrozně nacestoval po statcích v Alto Paraguay a že jsem nemohl najít žádného majitele, který by chtěl krávy prodat. Jel jsem tedy dál, až do okolí Concepciónu, kde sídlí největší zdejší chovatel dobytka, firma Rieder, s 20.000 krávami. Mluvil jsem se správcem, který řekl, že letos nemají žádné krávy na prodej, ačkoliv jindy je běžně prodávají. Nakonec jsem našel dva statkáře, kteří jsou ochotní svůj dobytek prodat. Z těch dvou je levnější seňor Rivarola. Jeho nabídku vám posílám mailem.

Nabídka seňora Rivaroly
Nabídka seňora Rivaroly

Ceny, které jsme vám řekli vloni, se bohužel velice zvedly, skoro dvojnásobně. Podle toho, co píšete, budeme mít peníze na pořízení asi 40 ročních telat, 80 dvouletých jalovic a tři býky. I když je to méně, než to vypadalo, já osobně jsem velice spokojený a jsem vděčný všem dárcům a nemám žádný důvod ke smutku. Pro nás to jsou nepředstavitelné peníze!

Na den 20. srpna jsme svolali valnou hromadu naší Asociace, kde musíme zvolit viceprezidenta odpovědného za chov dobytka a pokladníka pro správu našeho budoucího majetku. Budeme hlasovat o návrhu, že stádo bude chováno a rozmnožováno společně po čtyři roky, na společných pastvinách a pod jednou vypálenou značkou. Po čtyřech letech se rozdělí členům - dětem a vnukům babičky Hermínie.

Seňor Rivarola mi přislíbil, že pokud jeho nabídku přijmeme, přijede začátkem září do Asunciónu, abychom s vaší pomocí uzavřeli obchod. Slíbil mi ústně, že na svénáklady požene stádo až kam to půjde, pak se bude muset přeložit na kamiony. Jeho ranč Loma Jhovy je asi 120 km jižně od Puerto Esperanzy. Připravte se na to, že budeme muset hodně cestovat! Musíme dokončit všechny práce ve vesnici (až přijedete, bude všechno hotovo), dojednat ten obchod, dopravu dobytka, značkování (včetně registrace značky) atd. Ale prosím vás, abyste si nedělali starosti. Jakmile budete tady, všechno dobře dopadne.

Chtěl bych vás informovat, že až skončí naše schůze ve vesnici, vypravíme se se strýčkem Rodolfem do Asunciónu, abychom stihli Váš příjezd. To jsou moje poslední informace, zítra ráno odjíždím lodí nahoru do Chaka.

P. S. V Puerto Esperanza jsou všichni v pořádku, hlavně babička Hermínie. Moje malé dcerušky Yemima a Ruth mi říkaly, že se babička chodí ráno a večer úplně sama mýt a vždycky při tom obhlédne svoje slepice a naleje jim vodu."

Po dlouhém období bez kontaktu, jsme konečně 31. května 2006 dostali mail od Cándida:

"Posílám Vám všem srdečné pozdravy. Především Vás chci informovat o dobrém zdravotním stavu babičky Hermínie a celé rodiny Ferreira Fric v Puerto Esperanza. Také bych Vám chtěl sdělit, že jsem už asi měsíc na cestě z domova z Esperanzy a že jsem teprve včera dorazil do Asunciónu. Svou lodí jsem dojel až do Vallemi, ale pak mi klekl motor, a tak jsem se tam strašně zdržel, než mi to provizorně opravili. Přijel jsem, abych Vám poslal přiložený dokument Asociace Checomacoco-Paraguay a počkal na Vaši odpověď nebo rozhodnutí. Objímám Vás a loučím se se všemi našimi českými přáteli."

"My, níže podepsaní členové představenstva Asociace Checomacoco-Paraguay, se obracíme na své přátele v České republice s následující prosbou: v březnu zde panovalo veliké sucho, a tak, protože se nedalo dělat nic jiného, jsme začali budovat výběh pro budoucí dobytek. Vykolíkovali jsme ohrady v celkové délce asi 5 km, ale nemáme dost ostnatého drátu. Nemáme žádný zdroj financí, abychom ho mohli koupit. Potřebovali bychom 25 rolí drátu, přičemž jedna role přijde na 350 000 guarani. Je zapotřebí také jedna role vázacího drátu (v ceně 600 000 guarani), abychom drát mohli připevnit ke kůlům. Celková částka je 8 850 000 guarani (asi 35 000 Kč). Žádáme Vás proto uctivě, jestli byste nenašli způsob, jak tuto částku shromáždit, abychom mohli v nadcházejících týdnech oplotit pastviny, aby bylo vše připraveno na září, až přijedete, abychom společně koupili dobytek. Drazí přátelé, je nám to velice trapné, že po Vás žádame ještě tuto pomoc, stydíme se, že Vás tím obtěžujeme, nemáme ale jiné východisko. Naše úřady nikdy nevyslyší naše prosby o pomoc. Mají tvrdší kůži než krokodýli žakaré a šípy Čamakoků ji neprorazí.

Rodolfo Ferreira Frič, Cándido Martinez Ferreira, Saulo Martinez Ferreira, Hipólito Ferreira Frič"

Požadovanou částku jsme poslali prostřednictvím Western Union a dne 8. června 2006 si ji Cándido vyzvedl v Asunciónu. Peníze budou vyúčtovány z finančního daru České republiky, který Asociace Checomacoco-Paraguay obdrží prostřednictvím české ambasády v Buenos Aires (snad) v září tohoto roku.
Účet za nákup drátů
Účet za nákup drátů

Než Cándido odjel 20. června 2006 zpátky do Puerto Esperanzy, vyměnili jsme si několik e-mailů, v nichž Cándido mimo jiné píše:

"Chci vám, českým přátelům a české vládě vyjádřit naše srdečné poděkování, že se začal uskutečňovat náš projekt. Nesmírně oceňujeme vaše úsilí. Když jsem si přečetl váš dopis s informací, že to opravdu uskutečníme, byl jsem velice potěšený a tu dobrou zprávu jsem ihned poslal příbuzným do Chaka. Pro mě byl hotový zázrak, když jsme vloni založili naši asociaci, která nám dává svobodu v rozhodování a nezávislost na našich úřadech. A teď najednou budeme s vaší pomocí nejbohatší indiáni v Paraguayi!"

"Děkujeme vám, že osobně a svým jménem zaštiťujete náš projekt. Nezklameme vás. Bereme projekt “Ganadería” (chov krav) velice vážně. Chceme ukázat našim úřadům, které nám nevěří, že jsme schopní postarat se sami o sebe. Naše vláda, místní správa, ani neziskovky nepodporují naše projekty – jak se máme bez počáteční pomoci pokoušet zlepšit si životní podmínky?"

"Na vaše otázky odpovídám, že zvířata bychom chtěli nakoupit najednou od jednoho farmáře. Kde a od koho vám sdělím na konci července, až zase přijedu do Asunciónu. Požádali jsme tři farmáře o jejich písemné nabídky, pak svoláme rodinnou schůzi a poradíme se, abychom vybrali tu nejlepší. Krávy si vybereme osobně, aby byly v požadované kvalitě. Pokud jde o býky, máme to stejné jako u vás: na každých asi 50 krav je potřeba jeden. Vybereme je z chovného plemene Freddy nebo Santa Gertrudis. „Prezidentem krav“ se stane můj nejstarší bratr Enrrique, nejstarší vnuk babičky Hermínie. Dobytek ocejchujeme společnou značkou – iniciálami Asociace Checomacoco. Budeme celé stádo držet pohromadě čtyři roky, pak bychom si chtěli dobytek rozdělit do rodin. Do té doby budeme používat společný výběh; náčelník vesnice souhlasí s místem, které jsme pro to vybrali, jmenuje se Paratodo. Máme zajištěné krásné pastviny a nyní, když jsem s vaší pomocí koupil dráty, budeme moci dokončit oplocení. Pastviny jsou poblíž řeky, takže dobytek nebude trpět žízní ani v období sucha. Krávy nebudou na prodej, ale na chov. Ale mladí býčci budou kastrováni, vykrmíme je a prodáme a z toho budeme financovat nákup dalších jalovic. Prodávat je budeme cestujícím obchodníkům z Paraguaye, Brazílie nebo Bolívie, kteří si jezdí vybírat dobytek na farmy."