Aktuality

  • warning: Creating default object from empty value in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/modules/taxonomy/taxonomy.module on line 1418.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.


Čerpadla pro Nueva Esperanzu

Nová osada Nueva Esperanza má problém. Pro napájení dobytka, zalévání políček-čaker (které tam založili absolventi školy v Belénu), ovocných stromků (které jsme koupili před dvěma roky na Vánoce) i pro lidskou spotřebu se používá dešťová voda ze dvou mělkých nádrží vyhloubených do terénu - tajamarů. Po letošním extrémně dlouhém období dešťů jsou pěkně naplněné. Pomocí větrného čerpadla se voda načerpá do sousední vyvýšené nádrže zvané "australský tank" (vytvořené vybagrovanou zeminou z tajamaru = kopeček vlevo na fotografii) o obsahu asi 80.000 litrů a odtud se samospádem rozvádí až do 1,5 km vzdálenosti. Od loňska však v oblasti minimálně fouká vítr, takže systém nefunguje. Když nefouká vítr, musí se otevřít oplocení kolem tajamaru a pustit tam dobytek pít. Zvířata (stádo má nyní asi 350 kusů) rozdupou okraje a zakalí vodu, která je pak pro lidi nepoživatelná. Také stěny vyvýšeného "tanku" jsou nekvalitní (práci prováděla paraguayská firma v rámci grantu, který osada získala) a bortí se (přes neustálé ruční opravování) na několika místech, takže dochází k velkým ztrátám načerpané vody. Nyní nastává období sucha a lidé se bojí, že oni, zvířata i pole zůstanou bez vody.

Řešením by bylo pořídit výkonné naftové čerpadlo, dvě sklolaminátové nádrže na 10 000 litrů (provizorně používali donedávna jednu starou plechovou nádrž - viz foto - a malé benzínové čerpadlo, které však přetížili) a systém hadic pro distribuci do napajedel a na pole. Tento model nám nastínili Cándido a Saulo jako mluvčí osadníků a připojili opatrnou prosbu o pomoc. Nechtěli nás tímto problémem dříve "oběžovat" – doufali, že to nějak sami zařídí, obraceli se na různé instituce se žádostmi, ale neuspěli a investice je pro ně příliš vysoká: asi 150 000 Kč. Zkoumáme možnosti rychlé a efektivní pomoci, například dodáním čerpadla na solární energii.

Video o napajedlu v Nueva Esperanze zde, video o loňských záměrech Cándida a Saula v Nueva Esperanze zde, video o počátcích pěstování plodin a stromků v Nueva Esperanze z loňska zde (nezapomeňte si zapnout titulky)



Emi je lékařkou

S radostí a pýchou oznamujeme, že dne 11. 7. 2013 absolvovala studium všeobecného lékařství v Santiagu de Cuba indiánka z kmene Čamakoko Emigdia Priciliana Barboza Ferreira. Po celou dobu patřila k vynikajícím studentům a velice tvrdě pracovala na svém vzdělání a praktické přípravě. Po šesti letech se 13. srpna 2013 vrátila domů do Paraguaye jako první čamakokská doktorka. Svůj úspěch nám oznámila esemeskou:
Milí přátelé, tak už je to jisté. Dnes nám sdělili výsledky státnic. Složila jsem všechny zkoušky a mohu tedy říkat, že jsem lékařka. Děkuji Vám za všechnu Vaši pomoc.

Také my se připojujeme s poděkováním všem dárcům a přátelům, kteří s Emi prošli její nelehkým kubánským pobytem, dopisovali si s ní, povzbuzovali ji a přispívali jí finančními a materiálními dary – zejména manželům Harmáčkovým a lékařkám MUDr. Evě Králíkové, MUDr. Petře Petrovské a MUDr. Pavle Hrdličkové, dále paní Tvrzové, Ryantové, Skočdopolové, Jadrníčkové, Liškové, manželům Kovaříkovým a Kolínovým, pánům Králíkovi, M. Dočkalovi, Tkáčovi, MUDr. Fričovi, Houškovi, Rokytovi, Kroulíkovi, Liškovi, Pivoňkovi, Smejkalovi, Urbanovi. Děkujeme také CK Adventura (a Martinu Kleinwächterovi) a průvodkyni Andree Janské z CK Firotour, že Emi tyto dary předávali.

Vloni jsme získali informaci, že ministerstvo zdravotnictví s Emi počítá pro nově budovanou nemocnici v Bahía Negra (správní městečko pro Puerto Esperanzu i Nueva Esperanzu), odkud Emi pochází. 27. 6. 2013 paraguayský deník ABC přinesl tuto zprávu:
Stavební práce na budoucí nemocnici v Bahía Negra stojí už více než půl roku kvůli nedostatku financí. Vybudovány byly zatím jen základy. Starosta města Saúl Bernal kritizuje liknavost vlády, která neuvolnila 150.000.000 guaraní (cca 649.000 Kč) potřebných k tomu, aby výstavba mohla pokračovat, a to i přesto, že prostředky byly schváleny a vyčleněny v rozpočtu už na rok 2012. Obyvatelé okresu, který leží v nehostinné oblasti Gran Chaca asi 850 km od hlavního města, tak budou i nadále odkázáni na polorozpadlou a zcela nevyhovující zdravotní ordinaci Institutu sociálního zabezpečení, která poskytuje jen základní ošetření. Vzhledem k tomu, že v oblasti chybí profesionální lékaři, musí být pacienti ve všech vážnějších případech převáženi do nemocnic v Asunciónu nebo v sousední Brazílii.



Dopisy z Belénu

10. 7. 2013
Píše nám Lic. Midelaide, pedagogická vedoucí našich studentů ze zemědělského učiliště v Belénu:
S velkou radostí Vám podávám následující zprávy.
Všichni chlapci včera odjeli včera domů na zimní prázdniny, budou na cestě lodí čtyři dny. Jediný, kdo zde zůstal, je Joaquín, protože ten byl mimořádně doma již v květnu. Právě úspěšně odmaturoval na gymnáziu v Horquetě. Také Julio uspěl u zkoušek a postoupil do závěrečného semestru tamtéž. Proplatila jsem jim jízdenky navíc, protože ke zkouškám jezdili nejen v sobotu, ale také v pondělí a ve středu. Samozřejmě oba dva i Carlos složili na výbornou i všechny zkoušky zde v našem učilišti a postupují do závěrečného semestru. Dělají neuvěřitelné pokroky, Joaquín už se vidí na lékařské fakultě a Julio chce jít v jeho stopách.
Kluci z prvního ročníku nakonec všichni také udělali všechny zkoušky. Lorenzo, Victor a Job měli problémy, některé předměty museli opakovat, ale prošli, takže dostali povolení odjet na prázdniny. Druhé pololetí začíná v prvním srpnovém týdnu, tak se snad všichni a včas vrátí.

A také sami žáci nám napsali.


Joaquín (2. ročník):

Udělal jsem všechny zkoušky s dobrými známkami, a také v praktické části, když pracujeme na poli, si stále rozšiřuji znalosti. Taky na gymnáziu jsem udělal všechny maturitní zkoušky a 31. srpna budeme mít slavnostní zakončení s předáváním vysvědčení. Jsem velice spokojený, že jsem odmaturoval. Až skončím i toto učiliště, chtěl bych od příštího roku studovat medicínu - to by mě zajímalo ze všeho nejvíc. Teď máme 14 dní prázdniny a potom se budeme věnovat závěrečné specializaci - chtěl bych získat kvalifikaci v oboru Fruticultura, který se týká pěstování ovocných stromů, speciálně citrusů.
Carlos (2. ročník):
Důvodem, proč Vám píšu je, že Vám chci poděkovat za všechno, co jste pro nás až dosud udělali. Právě nám začaly prázdniny a chci také poděkovat, že jste nám koupili jízdenky na cestu domů, abychom mohli navštívit rodinu. Dále Vám sděluji, že jsem udělal všechny zkoušky a že jsme si vybrali specializaci, na kterou již za půl roku získáme certifikát. Já jsem si vybral Horticulturu, to znamená zelinářská zahrada.
Lorenzo (1. ročník):
Předně posílám srdečné pozdravy všem dárcům a chci jim sdělit, že tady děláme spoustu věcí, například pěstujeme rostliny, staráme se o krávy a o jejich pastvu a dokrmování a také jim sušíme píci. Ale teď už se šíleně těším domů, můžu odjet na prázdniny domů, protože jsem udělal všechny zkoušky!
Victor (1. ročník):
Předem mého dopisu Vám sděluji, že jsme štastní, že jste nám zaplatili cestu domů. Už se těším, jak budu vyprávět sourozencům a bratrancům a sestřenicím o téhle škole, kde se mně úžasně líbí, krásně tady pracujeme a učíme se fajnové věci a mně se nejvíc líbí "živočišná výroba", protože máme doma hodně krav a naši jsou věčně kvůli nim v nové osadě jménem Nueva Esperanza. Je tam už hodně lidí, a tak já tam také půjdu. Vždycky říkám tatínkovi a mamince, když s nimi telefonuju, jak jsem rád, že mě dali do téhle školy.
Job (1. ročník):
Píšu Vám jenom ve stručnosti, že nám nastaly prázdniny a pojedeme domů, ale já se sem zas chci vrátit, nechtěl bych o tuto příležitost přijít. Rád se učím, i když mě to zatím moc nejde. Ale už jsem se hodně naučil. Líbí se mi, že tady mohu být s ostatními. Už umím roubovat rostliny a taky zacházet s krávami. To budou moji příbuzní koukat a budou se mnou spokojení, protože já jsem spokojen velice, že už jsem se polepšil.


Cándidova nehoda

2. 7. 2013
Cándido, president Asociace Checomacoco-Paraguay, který je poslední 3 týdny v Asunciónu po operaci ledvinových kamenů, poslal dnes v noci sms:
Milá teto, jak se máš? Chtěl bych tě informovat, že dnes ráno jsem měl nehodu, srazil mě nějaký šílenec na motorce, když jsem přecházel silnici na autobus. Byl jsem 25 minut v bezvědomí, odvezli mě do nemocnice velice těžce pomláceného. Mám zlomenou kost v obličeji. Dělají mi různá vyšetření, ale snad mě zítra propustí. Je to taková smůla, zrovna jsem se po dlouhé době tak výborně cítil a vyrazil jsem do města, měl jsem domluvené různé schůzky kvůli našim miniprojektům v Nueva Esperanze...
3. 7. 2013
Dnes jdu na nějaký speciální rentgen, aby se zjistilo, kde přesně mám v obličeji tu zlomeninu, a mělo by se to operovat - prý dát nějakou platinovou destičku. Já ale na to nemám peníze a nechci si brát půjčku ani tím obtěžovat vás. Nejvíc mě mrzí, že jsem při srážce přišel o ty pravé dioptrické brýle, co jste mi zaplatili letos v lednu po mé oční operaci...
6. 7. 2013
Dnes jsem strávil celý den na pohotovosti, kde mi dělali různá vyšetření, ale hlavně zkoumali, co s tím mým obličejem. Potvrdilo se, že mám zlomenou kost. Doktor mi nakonec dal soupis všeho, co by bylo potřeba koupit pro moji operaci, různé šrouby, platinovou destičku a všechny ty věci, je to šílená suma, celkem cca 13 500 Kč. To si opravdu nemohu dovolit. Mám se přijít po neděli domluvit. Pokud bych ty věci sehnal, operovali by mě 15. července. Cestou domů jsem si vyzvedl nové brýle a odnesl panu účetnímu strvrzenku. Bylo to o něco dražší, ale na to jsem měl. Děkuji vám za všechno...
9. 7. 2013
Nemohu uvěřit té zprávě, že jste tak rychle dali dohromady peníze na moji operaci? Děkuji Vám, děkuji všem přátelům v České republice, děkuji ze srdce... Díky tomu tedy dnes začnu podstupovat všechna předoperační vyšetření, také tomograf. Účtenky přinesu panu účetnímu.
16. 7. 2013
Konečně mám všechna vyšetření, na tomograf jsem musel jít opakovaně. Doktor mi potvrdil, že mám tento čtvrtek nastoupit do nemocnice a v pátek bude operace. Tak mi držte palce...
20. 7. 2013
Mám po operaci a jsem už na normálním pokoji. Děkuji Vám všem za podporu.
25. 7. 2013
Ten člověk, co mě srazil na motorce, zemřel. Přišla za mnou jeho rodina, aby se poptali, jak se daří mně. Jsem zdrcen.
29. 7. 2013
Jsem propuštěný z nemocnice, dnes jsem byl na kontrole a doktor potvrdil, že operace dopadla dobře, když viděl můj rentgen. Další kontrola je za měsíc, tak bych chtěl co nejdřív odjet do Chaka, do Nueva Esperanzy, už bych rád zase pracoval. Tam si nejlépe odpočinu. Možná mě vezme ministerský náklaďák, který poveze potravinovou pomoc.


Podnájem pro Vidala

Rozhodli jsme se podpořit Vidala, studenta veterinárního lékařství, v závěru jeho studia také možností samostatně bydlet. Zařízení obdobné našim kolejím na jeho fakultě neskýtá příliš soukromí a klidu ke studiu. První roky, kdy studoval v Concepciónu, bydlel Vidal na faře ve společném pokoji se šesti mladíky, po přestěhování (ze zpravotních důvodů) do Asunciónu vystřídal několik podnájmů u blízkých osob, vždy se ale změnily původní podmínky a musel se znova stěhovat. Nyní se naskytla možnost pronajmout si domek o jedné místnosti na předměstí Asunciónu, v jakémsi "ghetu", kde žijí indiáni různých etnik, kteří z nějakého důvodu setrvávají v hlavním městě. Patří jakési vzdálené příbuzné, která je nyní zpět v Chaku. Cena je 1 000 Kč měsíčně. Poblíž bydlí i jeho sestra Soledad (učí na místní základní škole) s rodinou. Vidal píše:
Všechno se změnilo k lepšímu, jakmile jsem se přestěhoval. Je tady klid a můžu si konečně číst a učit se. Neběhají tu děti a nepobývají tu věčně žádné návštěvy. Když přijdu večer z univerzity, pozve mě někdy Soledad nebo strýček od vedle na večeři, jinak přes den moc nejím, na fakultě je bufet drahý. Posílám vám fotografie mého domečku. Je malý, ale útulný, mohu tady mít svoje věci na jednom místě a spořádaně. Mám zde postel a psací stůl. Všechny zápočty za tento semestr jsem udělal, jen u některých ještě nevím ohodnocení. Zítra budu dělat zkoušku z andrologie, takže jsem musel odmítnout noční službu u maminky v nemocnici. Ona je znova hospitalizovaná, protože operace žlučových kamenů se jí nezdařila, tatínek už kvůli tomu má značné dluhy. Střídáme se u ní (pozn. ve státní nemocnici není zdravotnický personál ani se tam nevaří), dnes tam šel náš nejmladší bratr Eder. Děkuji Vám všem, za všechno.


Pololetí v Belénu

1. 7. 2013
V Paraguayi končí školní pololetí, také naši studenti zemědělského učiliště skládají zkoušky. Pro nové žáky, hlavně pro Joba a Victora to byl náročný semestr. Ukázaly se jejich závažné nedostatky v matematice, čtení a psaní. Rozhodli jsme se zaplatit jim soukromé hodiny doučování - a vyplatilo se to. Dílčí zkoušky nyní zvládli (Job má z matematiky dvojku, Victor trojku). Koupili jsme všem dle požadavku školy kalkulačky. Studenti druhého ročníku složili většinu zkoušek bez problému. Všichni, kdo úspěšně postoupí do dalšího semestru, pojedou (s naší finanční pomocí) po půl roce na 14 denní prázdniny domů - až na Joaquina, který se bude učit k maturitě na gymnáziu, kam dojíždí každou sobotu. Jeho spolužák Julio, také student student závěrečného ročníku dnes napsal:
Velice zdravím všechny přátele v České republice, kteří nás stále podporují a povzbuzují v našem studiu. Udělal jsem všechny zkoušky a postoupil jsem do posledního semestru. Také na gymnáziu, kam dojíždím, budu po prázdninách pokračovat (chybí mi 22 týdnů). Teda pokud budete i nadále tak laskaví a pomůžete mi platit jízdenky do Horquety (cca 100 Kč každou sobotu), je to pro mě velká úspora. Také vám děkuji i za ostatní spolužáky, že díky vám se podíváme domů, trochu se potěšit s našimi rodinami. Děkuji opravdu všem a posílám mnoho pozdravů.


Emi: krůček k cíli

19. 6. 2013 nám píše Emigdia, studentka medicíny z Kuby:
...jsem přešťastná a doufám, že i Vy budete rádi: dnes jsem udělala závěrečnou praktickou státnici, to nejtěžší, čím končím svá studia medicíny. Byla jsem velice nervózní, ale neztratila jsem kontrolu a byla jsem dobře připravená. Teď mi zbývá už jen písemná zkouška, kterou dělám 9. července, ale z té strach nemám, protože posledního půl roku nedělám nic jiného, než že se na ni učím. A pak po šesti letech domů! Letenku mám placenou v rámci stipendia, ale ještě nevím, na kdy mi ji vystaví. Děkuji Vám za všechno, za Váš poslední finanční příspěvek i za morální podporu po celou dobu mého studia.


Yudith a Sineides

24. června 2013:
Dvě naše studentky střední zemědělské školy v Cerritu právě skládají zkoušky za první pololetí třetího (maturitního) ročníku. Školou proplouvají bez velkých obtíží, kromě finančních. Možnost přivýdělkou podomním obchodem s čerstvou zeleninou (i v Paraguayi jsou movití lidé, kteří si objednávají "farmářské bedýnky") již v posledním ročníku nemají, musejí se věnovat svému "obchodnímu plánu" - své závěrečné teoretické práci. Sineida píše:
Na té fotce jsem já s mým synovcem Danielem! Včera jsem udělala poslední zkoušku (vedení zemědělské agendy) a teď už se musím naplno vrhnout na můj obchodní plán. S tím je trochu problém, protože to musíme mít v powerpointu, ale ve škole nám už delší dobou nefunguje ani jeden počítač. Mně a Yudith půjčila moje setra Hadasa ten notebook od Vás (co má Daniela, nevyužívá ho pro studijní účely), jenže teď mu odešel napájecí kabel. Naši mi napsali, že mi nemůžou dát na nový, tatínek je teď ve špatné situaci, je na všechno sám (maminka je po operaci, ale nedopadlo jí to dobře, musí jet znova do Asunciónu na další vyšetření, hrozně se kvůli tomu zadlužili a nestíhají splácet), a nás je tolik dětí. Navíc jsem minulý měsíc musela k zubaři, tatínek mi zaplatil dva zuby (pozn. jeden cca 1500 Kč), ale na další dva už nemá. Pokud jde o můj obchodní plán, vybrala jsem si chov ovcí, naši totiž mají 45 oveček, a tak bych jim pak mohla pomáhat, abychom z toho měli větší užitek. Musíme odevzdat první část práce do začátku července, pak budeme mít 14 dní prázdniny. Chtěla bych jít na nějakou brigádu, Hadasa mi snad sehnala něco v nějaké restauraci v Asunciónu. Teď píšu z notebooku kamarádky, abych dala o sobě vědět. Jinak mám zrovna službu u kozy, která porodila dvě kůzlátka.

Yudith píše:

Milí přátelé a příznivci Checomacoco v České republice. Píše Vám Yudith Romero Ferreira z Paraguaye (Rodolfova vnučka), studentka zemědělské školy. Děkuji Vám za Vaši podporu a také za to, že mi umožňujete zde studovat. Děkuji Vám ze srdce také za Vaši jednorázovou pomoc (pozn. poslali jsme Yudith cca 500 Kč na hygienické potřeby). Byla jsem opravdu už v trapné situaci, musela jsem si půjčovat od holek úplně všechno, i toaletní papír... Maminka mi totiž teď nemůže nic posílat, protože můj otčím musel v dubnu na operaci s kýlou a dostal infekci. Je stále nemocný a nemůže pracovat, hlavně nic nosit či těžkého zvedat a on se živil hlavně nakládáním věcí na loď. Pokud jde o můj obchodní plán, dělám pěstování rajčat. Chtěla bych se totiž po škole připojit ke klukům - mým bratrancům, co vloni absolvovali školu v Belénu, a v Nueva Esperanze začít pěstovat rajčata.

Yudit ještě připojuje vzkaz a fotografii pro pana Rokytu, s kterým bohužel nejsme ve spojení:

Milý pane Jiří, jsem Yudith, studentka posledního ročníku soukromé zemědělské školy, je mi 19 let. Posílám Vám svou fotku, jak vařím ve školní kuchyni. Obracím se na Vás, abych Vám poděkovala, že mi umožňujete naplňovat můj sen. S velkým zadostiučiněním jsem přijala zprávu, že mi budete každý měsíc přispívat na školné. Chybí mi už jen 5 měsíců. Slibuji, že udělám všechno, abych úspěčně letos v listopadu odmaturovala. Ještě jednou Vám za všechno děkuji a objímám Vás.


Joaquín chce studovat

Joaquín studuje zemědělské učiliště v Belénu a také bude letos v červenci maturovat na gymnáziu, kde absolvuje přípravný kurz. Je nejlepším žákem a svou školu reprezentoval na celostátní akademii středních škol. Napsal nám:
Vždycky jsem chtěl studovat a jsem Vám neskonale vděčný, že jste mi dali příležitost. Až v prosinci dodělám tuhle školu, chtěl bych pokračovat na univerzitě. Myslím, že s mou kvalifikací najdu nějakou dobrou práci, abych si vydělával na svoje studia. Nemám žádné jiné prostředky, vychovala mě babička a ta mi nemůže nijak přispívat. Nejraději bych asi studoval medicínu. V naší komunitě je totiž vždy problém, když někdo onemocní nebo se stane nějaký úraz, byl bych jako lékař v Chaku opravdu užitečný, doktoři tam skoro nejsou. Pokud byste mě opravdu mohli částečně při studiu podpořit, jak píšete, bylo by to úplně zázračné!!!


Venkovský instruktor

Naši tři studenti druhého (závěrečného) ročníku zemědělského učiliště v Belénu začali pracovat jako instruktoři ve venkovských rodinných hospodářstvích. Škola vysílá studenty do praxe, kterou by po absolvování měli realizovat ve své komunitě. Julio nám napsal, jak to probíhá:
Přišel jsem do určené rodiny, kde se všichni shromáždili. Pozdravili jsme se a já se jich pak vyptával, jaká je jejich situace, zda mají půdu, čemu se nejvíc věnují atd. Řekli, že pěstování rostlin, protože nemají dostatečné pozemky, aby mohli chovat dobytek. Pak jsme se představil jako zemědělský technik a řekl jsem, že mě moje škola, kde jsem nabyl dobré teoretické i praktické znalosti, vyslala, abych se s nimi podělil o své zkušenosti a pomohl jim se zelinářskou zahradou. Ukázal jsem jim, jak se připraví záhony, a zaseli jsme mrkev, zelí, salát, řepu atd. Chodím tam každé 4 dny a oni mají za úkol pořádně zalévat, ráno a večer. Kromě toho jezdím každou sobotu do sousedního městečka do maturitního kurzu. Velice se mi tam líbí. Děkuji Vám, že jste mi to umožnili.