Aktuality

  • warning: Creating default object from empty value in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/modules/taxonomy/taxonomy.module on line 1418.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.


Virginio má maturitu

Virginio absolvoval v prosinci 2014 střední zemědělskou školu v Belénu. S naší pomocí si pobyt v učilišti ještě o několik měsíců prodloužil a pracoval zdarma jako praktikant a instruktor mladších žáků, aby o sobotách dojížděl do vedlejšího městečka na gymnázium do maturitního kurzu. Zdárně pak odmaturoval a 29. srpna si převzal na malé slavnosti vysvědčení. Napsal nám:
Chtěl bych se s Vámi všemi, kteří jste mě celou dobu nezištně podporovali, podělit o svou radost. Jsem velice šťastný a spokojený, že díky Vám jsem dosáhl své mety, jak jsem Vám na začátku slíbil. Děkuji Vám, že jste mi věřili a podporovali mě ve všem, co jsem potřeboval. Také moje rodina je Vám zavázaná a je hrdá na můj úspěch. Mým snem je dále studovat, ale vím, že to asi nebude možné, protože to stojí spoustu peněz, které naše rodina nemá. Zkusím prověřit různé možnosti. Když se mi to nepovede, chtěl bych si založit doma malé hospodářství. Objímám Vás všechny a snad jsem Vás potěšil.

Sezkáme s Virginiem v Paraguayi a probereme možnosti, jak podpořit jeho budoucnost.



Nová studentka Aury

Dobrý den, dovolte abych se představila a požádala o možnost Vaší podpory.
Jmenuji se Aury Ferreira Barboza, je mi 19 let. Jsem pravnučka babičky Hermíny, můj tatínek Enrique je nejstarší syn její dcery Angely. Tatínek je už v letech, má problémy s vysokým tlakem, ale dosud pracuje s dobytkem na farmách, protože živí početnou rodinu. Mám sedm sourozenců, tři už jsme dospělí a ti další jsou ještě malí, tatínek se podruhé oženil.
Mám maturitu na gymnáziu v Bahia Negra, kam se naši přestěhovali, abych mohla studovat. Nyní mám za sebou první semestr univerzity UNISAL v San Lorenzu (blízko Asunciónu), studuji čtyřletý magisterský zdravotní obor. Myslím, že kvalifikovaní zdravotníci jsou v mé oblasti nejpotřebnější profese a mně se líbí pomáhat lidem. Mnoho lidí mně pomlouvá, že jsem si vzala velké sousto, že lidi jako my ke studiu nemají schopnosti, a nevěří mi, že to dokážu. Já bych však chtěla právě těmto lidem dokázat, že se mýlí.
Studuji zatím díky tomu, že mohu bydlet u tety v městečku Capiatá poblíž fakulty, ale je pro mě těžké platit školné (200.000 Gs, tj. asi 1 100 Kč měsíčně). Máme také spoustu povinných pomůcek, a to nemluvím o počítači, protože všechny studijní materiály nám dávají jen v elektronické podobě. Osměluji se proto požádat Vás o pomoc...
Rozhodli jsme se Aury podpořit a platit jí školné.

jak podpořit Aury



Vinnetou zemřel podruhé

Náčelník sdružení Checomacoco a my s ním se smutkem v duši oplakáváme odchod francouzského herce Pierra Brice (86), který ztvárnil nezapomenutelnou roli Vinnetoua ve filmech našeho mládí. Wa-hí, Bratře, čest Tvé památce!


Zprávy od našich studentů, červen 2015

  • Joaquín, 1. ročník lékařské fakulty v Havaně
    Pomalu nám končí druhý semestr, ukončili jsme praxi v nemocnici a nyní nás čeká zkouškové období. Hodně se učím a zvládám to v pohodě. Teď je tady děsné vedro a také hodně prší. Zdravotně jsem na tom lépe, beru ty multivitaminy od Vás a také jsem se spravil na svou původní váhu. Doňa Nadie mě stále zve k nim na jídlo. Říkala mi, že máte starost kvůli mé cestě na prázdniny domů. Je to pravda, že moji příbuzní mi sehnali letenku (pozn.: v Paraguayi se blíží volby do místních zastupitelství, takže političtí kandidáti ve Fuerte Olimpo se mu na letenku složili...), ale nebojte se, je zpáteční :-) Jsem dospělý a zodpovědný a dobře si uvědomuji, jakého požehnání se mi dostalo, když jsem byl vybrán jako stipendista. Vrátím se 21. srpna, semestr nám začíná až 7. září. Škoda, že se nepotkáme v Paraguayi! Děkuji Vám všem, že na mě myslíte a zajímáte se o mě. Bez Vaší pomoci by to tu šlo těžko.
  • Virginio, praktikant v Belénu, maturant na gymnáziu
    Rád bych se s Vámi podělil o své pocity. Jsem šťastný a klidný a spokojený s tím, co prožívám. V Belénu pracuji s ostatními mladšími studenty v turnusových cyklech a navíc jsem zodpovědný za oddělení roubování citrusů, což také učím ostatní. Všichni se mnou zacházejí hezky, studenti i učitelé. Na gymnáziu jdeme do finále, tento měsíc budou všechny závěrečné maturitní zkoušky. Je tam pro mě hodně nezvyklých věcí, ale dělám, co můžu, a zvládám to. To je také můj hlavní program pro další měsíc. Slibuji Vám a všem, co mě podporují, že své mety dosáhnu!
  • Graciani, 1. ročník zemědělského učiliště v Belénu
    Předem mého dopisu Vám chci sdělit, že jsem zdráv a že z celého srdce objímám své dárce. Jsem Vám velice vděčný za tuto příležitost, protože jsem si nikdy ani nepomýšlel, že bych mohl studovat, ačkoliv to bylo moje tajné přání. Máme různé předměty, děláme z nich zkoušky a také výstavky o naší práci. Máme perfektní učitele, kteří nám všechno výborně vysvětlí. Teď jsem v oddělení marketinku a máme za úkol prodávat produkty z naší zemědělské výroby. Vůbec nikdy by mě nenapadlo, co všechno se tady dá naučit. Jsem Vám opravdu vděčný. Nebýt mého bratra Virginia, který mi všechno podrobně o škole vysvětlil, nikdy bych se neodhodlal sem jít. Budu to muset předat dál. Lidi z našeho kmene jsou velice nedůvěřiví a když nevědí, do čeho jdou, tak tam raději nejdou.
  • Julio Daniel, 1. ročník magisterského studia na Městské univerzitě v Asunciónu
    Děkuji Vám za Vaši laskavou podporu. Na všechno mám paragony a koncem měsíce to vždy předkládám panu účetnímu. Mám spoustu dalších výdajů, ale dělám, co můžu, a i když je to někdy dost těžké, žiju :-) Na dny, kdy nechodím na fakultu, jsem si našel brigádu jako přidavač u zedníků, abych si mohl koupit jídlo, hygienické potřeby a jízdenky na městskou dopravu. Vstávám každý den ve 4:30, hodinku studuju a pak jdu do práce. Pracujeme od 6 do 18 hodin, vracím se za tmy. Někdy bych se vším nejraději praštil, bývám fyzicky unavený, ale vždycky to překonám, protože vím, že kvůli studiu se člověk musí zapřít. Pozdravuji všechny dobré lidi u Vás. Děkuji.
  • 

    Leavin

    Rozhodli jsme se podpořit operaci vykloubeného ramene Leavina Ferreiry částkou cca 12 500 Kč (2 500 000 guaranies). Živitel rodiny trpí opakovanými luxacemi s bolestmi již mnoho let, nemůže už téměř vykonávat žádnou fyzickou práci. Nyní se po dlouhém váhání vypravil do Asunciónu, kde mu byl navržen operační zákrok. S pomocí příbuzných získal příspěvek paraguayské organizace sociální pomoci ve výši 1 milion guaranies (cca 5 000 Kč), potřebuje však celkem 3,5 milionu. Za tyto peníze si musí sám předem sehnat a koupit potřebný materiál k operaci, protože nemocnice nic z toho nemá a neplatí. Práci lékařů bude mít zdarma, pooperační péče na lůžku je v režii rodiny (v nemocnici se nevaří, ani tam není u nás obvyklé vybavení, povlečení atd.). Leavinova neteř Hadasa nám o něm napsala:

    LEAVIN se narodil v Puerto Dianě, ale jeho rodiče patřili k zakladatelům Puerty Esperanzy, když bylo rozhodnuto, že Čamakokové nemohou dále migrovat, ale musejí se usadit na místě. Jeho otec Lorenzo Ferreira vydobyl na úřadech toto území. Když bylo Leavinovi deset let, oba jeho rodiče zemřeli. Ujala se ho babička Herminia, která se stala matkou jemu a jeho sedmi sourozencům. V dospělém věku osiřeli podruhé, když v roce 2009 babička zemřela. Většina z nich má dnes vlastní rodiny, jen nejstarší a nejmladší bratr jsou svobodní. Leavinova žena se jmenuje Elodia Sosa a říká se jí Královna. Mají dva sny a jednu dceru. Leavin pracuje v lese, loví zvěř a příležitostně chytá ryby do sítí (na prodej). Před několika lety se na něj zřítila hranice dřeva (klády pro stavbu domu) a od té doby nemůže pořádně pracovat, protože při každé námaze mu vyskočí rameno. Neléčil se dosud nijak, protože na to neměl prostředky a myslel si, že to vydrží. Ale stále více ho to omezuje v práci, musí často pro bolest i zůstat v posteli. Jeho rodina je nyní živa hlavně z prodeje artesanií – tradičních výrobků – které se jeho žena snaží prodat. Protože to ale tak dál nejde, Leavin se vzchopil a přijel do Asunciónu. Nyní záleží jen na tom, jestli mu někdo pomůže finančně, aby mohl být operován a vrátit se do práce.
    

    Projekt Esteli

    Esteli Barboza studuje třetím rokem veterinární fakultu státní (prestižní) univerzity podporována velkorysou dárkyní paní Annou, která jí hradí veškeré školní výdaje a přispívá podstatnou částí i na živobytí. Esteli je za tuto pomoc velice vděčná, protože její rodina ji na studiích vydržovat nemůže, malé částky jí nepravidelně posílají její dva bratři – zkušení kovbojové (video o Diosnelovi zde), kteří mají sezónní práci v Chaku. Esteli také miluje zvířata a aby nás přesvědčila, že její úmysl být platná svému lidu myslí vážně, navrhla, že by o krátkých zimních prázdninách (v červenci) odjela prověřit zdravotní stav dobytka v Nueva Esperanze. Po dohodě s naším "prezidentem krav" Nicanorem by přivezla antiparazitika a další léky a spolu by se pokusili zavést opatření ke zkvalitnění chovu skotu, ale i koní a koz. Všechna zvířata jsou podle tamních zákonů pravidelně očkována proti infekčním nemocem ( jako je slintavka a kulhavka), ale další péče zůstává výhradně na chovatelích.

    Rozhodli jsme se, že podpoříme Nueva Esperanzu nákupem léků pro tento další krok k perspektivnímu chovu "našeho" dobytka.
    Celková částka (včetně dopravy pro Esteli) je 10 000 Kč.

    

    Poděkování lékařky Emigdie

    Ahoj, zdravím všechny přátele, kteří se i po tolika letech, co mě soustavně podporovali na studiích, stále o mně zajímají. Nemůžu jim poděkovat jmenovitě, protože jich je hodně a bylo by mi trapné, kdybych na někoho zapomněla. Jen je chci ujistit, že jsem jim nesmírně vděčná za všechnu tu pomoc i morální podporu, kterou mi poskytovali po dobu mého studia, a že na mě nezapomínají ani nyní – stejně jako já na ně, i když to moc nedávám písemně najevo.

    Stále bojuji s časem, a o to víc teď, co se mi narodil můj překrásný syn (9. 2. 2015) Nathan. Už mu jsou dva měsíce a díky Bohu je to zdravé a dobře se vyvíjející miminko. S jeho tatínkem (Ever Bogado Santacruz) jsme se zatím nevzali, pracuje jako (v české terminologii) radiologický asistent (tj. studoval magisterský obor na univerzitě) a v současné době jsme z pracovních důvodů každý zvlášť, protože já pracuji jako lékařka v Bahia Negra a on je v jiné části Chaka, jezdí za námi jen jednou za měsíc, jako teď o Velikonocích. Naše plány jsou takové, že za dva roky, jestli Pánbůh dovolí, si postavíme domek v hlavním městě Asunciónu, abychom mohli být spolu, a já bych si chtěla dál rozšiřovat vzdělání a specializovat se na pediatrii, což už také pozvolna činím.

    To jedy v hlavních rysech můj současný život. Promiňte mi, že píšu tak krátce, ale věřím, že pochopíte moje nynější vytížení, které mi ubralo času a přidalo odpovědností. Když nejsem v práci, věnuji veškerý čas a energii svému děťátku, chci si užít každý jeho okamžik, protože roste tak rychle!

    Posílám moc pozdravů Vám všem a dám Vám o sobě kdykoliv ráda vědět.

    Emi

    

    Očkování dobytka v Nueva Esperanze

    Dne 1. dubna 2015 nám píše Cándido:
    Dnes se mi podařilo získat samostatnou úřední registraci dobytka v Nueva Esperanze. Doteď jsme patřili pod Puerto Esperanzu, což nám způsobovalo problémy, jelikož tam někteří lidé (jako náčelník Chano nebo strejček Lamberto) neplatí státní veterinární správě za povinné očkování. Veterináři pak zablokují celému okrsku možnost dobytek prodávat a porážet, dokud to neuhradí, a jsou tím postiženi všichni. Takže od teď máme vlastní spisovou značku a jsme na Puerto Esperanze v tomto zcela nezávislí. Očkovali jsme 450 kusů dobytka. Při obhlídce pastvin našel Nicanor na jednom místě dráty oplocení přesekané mačetou, tak snad nám nic neuteklo. Chtěl jsem to ukázat policii z Bahia Negra, ale pořád tady prší, takže terén je nesjízdný a nedostali by se sem.
    

    Maya opět na scéně

    Pamatujete se na naši první maturantku na zemědělské škole v Belénu Mayu (María Magdalena Báez)? Po ukončení školy se vrátila domů do Chaka a našla si práci v administrativě na dobytkářské farmě. Zamilovala se, narodilo se jí dítě, s kterým zůstala sama. Chtěla ovšem dále studovat, jejím snem byla agronomie. Vloni se zapsala na inženýrský obor na soukromé univerzitě v hlavním městě, ale její malý synek, který zůstal v Chaku v péči babičky, onemocněl. Vrátila se tedy domů, také proto, že nedostala státní stipendium, které poskytuje některým indiánům institut INDI, a školné a náklady na dlouhodobý pobyt v hlavním městě byly nad její možnosti. Nyní to zkouší znova. Začala studovat s ekonomickou pomocí rodiny svého nového přítele zdravotnický magisterský obor na vyšší odborné škole. (Tatínek jejího přítele pracuje jako učitel na základní škole v Puerto Esperanze, má tedy stálý, i když minimální státní plat.) Maya si vybrala tento obor, protože studium je kratší (čtyři roky) a doufá v dobré uplatnění ve svém rodném kraji, kde je profesionálů ve zdravotnictví stále minimum. (Jedinou lékařkou v indiánských komunitách je "naše" Emigdia, kterou jsme podporovali 6 let na studiích na Kubě.)

    Ani letos Maya nezískala stipendium a obrátila se s prosbou o podporu na nás. Zaplatili jsme jí školné na duben (750 Kč). Přispěli jsme jí také na nákup povinné uniformy a brašny s vybavením pro první pomoc (cca 1 600 Kč). V květnu získala stipendium od své fakulty, které pokryje její letošní školné.

    

    Julio Daniel

    Julio Daniel Ortíz vystudoval s naší podporou střední zemědělské učiliště v Belénu, vloni si dodělal maturitu na gymnáziu. Jeho vzorem byl vždy spolužák Joaquín, který díky svému nadání získal vloni vládní stipendium na lékařskou fakultu v kubánské Havaně. Julio Daniel takové štěstí nemá, ale dostal se na magisterské studium zdravotnictví Městské univerzity v Asunciónu. Napsal nám (2. března 2015):

    Právě jsem dorazil do Asunciónu, protože začíná můj první univerzitní semestr. Zdravím všechny svoje přátele ve vzdálené České republice a chci znova poděkovat za veškerou podporu, kterou jsme mi dosud dali. Neumím si moc představit, jak se tady budu protloukat, protože zatím nemám žádné stipendium, ale doufám, že opět najdu u Vás porozumění a nějakou podporu pro mé studium. Budu bydlet u známých v indiánské osadě A.P.I. na předměstí Asunciónu. Je tady všechno tak jiné! Pocházím z malé osady v Chaku, moje maminka nás pět sourozenců vychovala sama, nemá stálou práci, chodí lidem prát a uklízet. Já jsem nejstarší a jediný, kdy má maturitu. Když nemůžu být doktor, chtěl bych být aspoň zdravotník. Studium trvá pět let, snad to zvládnu...

    Vysoká škola, na kterou se Julio Daniel dostal, je soukromá, školné je 1 000 Kč měsíčně.

    jak podpořit Julia