Aktuality

  • warning: Creating default object from empty value in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/modules/taxonomy/taxonomy.module on line 1418.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.


Pozdravy od vysokoškoláků

Po delší době jsme dostali zprávy od našich VŠ studentů:
  • Soledad: absolvovala poslední ročník pedagogické fakulty a již pracuje jako učitelka v základní škole v indiánské kolonii na předměstí Asunciónu. Má složit pět závěrečných zkoušek (státnice nemají) a napsat a obhájit diplomní práci, aby získala titul. Téma její práce je "Smysluplné učení", tedy výzkum, jaký efekt má to, co se děti ve škole naučí, a jak dlouho si to pamatují. Původně chtěla psát o indiánském školství a srovnat čamakokské základní školy s jednou základní školou v hlavním městě, ale nebylo jí to umožněno. Paraguayská pravidla pro psaní diplomní práce jsou pro nás v mnohém nepochopitelná. Student zaplatí za různou součinnost svých pedagogů a samotnou obhajobu cca 22 000 Kč. Je to také důvod, proč řada studentů školu nikdy nedokončí. Soledad píše práci spolu s kolegyní, s nadějí, že se budou moci podělit i o náklady.
  • Emigdia: končí 4. ročník medicíny na Kubě. Stále patří k vynikajícím studentkám a líbí se jí obor gynekologie-porodnictví. Čekají ji ještě dva roky studia. Dosti strádá nemožností komunikovat s rodinou v Paraguayi. Hledáme někoho, kdo by jel do Santiaga de Cuba a byl ochoten jí dovézt nějaké prostředky, případně věci.
  • Vidal: přesídlil ze zdravotních důvodů z Concepciónu do hlavního města (přetrvávající potíže po obrně očních nervů vyžadují pravidelný dohled lékařů). Na tamní veterinární fakultě se mu líbí, výuka mu připadá kvalitnější. Je znovu ve 3. ročníku, protože vloni kvůli nemoci hodně zanedbal, ale absolvuje částečně i výuku za 4. ročník. Rádi bychom pro něj získali (použitý) notebook, protože náš starší darovaný model je už neopravitelný. Jeho náklady vzrostly, mj. o dopravu po městě, ale je velmi skromný a velmi zavázaný za pomoc z České republiky, která mu umožňuje studium i léčení. Letos v srpnu mu přivezeme z darů několika českých veterinářů základní vybavení pro vlastní malou praxi. Napadlo ho, že by si takto mohl začít přivydělávat, protože v Asunciónu vidí, že lidé mají hodně domácích mazlíčků (psy, kočky, opice, papoušky), kterým by mohl poskytovat drobnou pomoc. Snad mu to na fakultě dovolí. 30. května nám napsal:
    "Nenacházím slov, abych vám dostatečně poděkoval za vaši neustávající podporu, která mně umožňuje přečkat všechny ty nelehké věci, které mě potkávají. Děkuji Vám všem za všechno, co pro nás děláte, neumíte si snad ani představit, jaký význam to pro nás má. V naší zemi je mnoho diskriminace, mnoho lidí na nás hledí jako na obtížná špinavá individua, která nedůstojně žijí na ulici a žebrají s dětmi v náručí. I takoví tady jsou, ale házejí nás všechny indiány do jednoho pytle, ať jsme přišli odkudkoliv a děláme cokoliv, nerozlišují nás. Od úřadů se žádné pomoci nedočkáme, INDI (úřad pro indiánské záležitosti) nedělá naprosto nic pro indiánské vzdělávání, natož aby podpořilo nás pár, co studujeme univerzitu, nějakým stipendiem, ačkoli vzdělání je pro nás životně důležité, abychom se sami vyhrabali z naší bídy."
  • 

    Krádeže dobytka

    President Asociace Checomaco-Paraguay Candido Martínez nám poslal 27. května kopii oznámení, které podal u příslušných krajských úřadů se žádostí o prošetření a zjednání nápravy. Z přípisu vyjímáme:
    Dne 21. května náčelník vesnice a jeho přisluhovači ukradli a porazili krávu, darovanou z České republiky. Policie přivolaná z Bahia Negra našla na místě přesvědčivé důkazy a zabavila naporcované maso. Podezřelý se přiznal, že krávu porazil, ale tvrdil, že není "česká", ale jeho, a že kůži se značkou majitele hodil do řeky. V tomto místě se však jiné než naše krávy nepasou. Od tohoto dne sháníme na jedno místo veškerý náš volně se pohybující dobytek, abychom ho přepočítali a zkontrolovali podle značek majitelů. Velmi nás znepokojuje, že nemůžeme nikde najít našeho nejsilnějšího plemenného býka.
    Při této příležitosti připomínám, že jsem již v dubnu ohlásil, že se v obecní ohradě za vesnicí objevily krávy nesoucí značku brazilského vlastníka, přeznačkované značkou našeho náčelníka. Když jsme si tato zvířata chtěli vyfotografovat mobilem, přihnali se jeho příbuzní a krávy odvedli do jeho soukromé ohrady.
    6. června přišlo pokračování:
    Rozšiřujeme dříve podané udání na krádež a pašování dobytka, na které z vaší strany dosud nikdo neragoval. Členové naší asociace Checomacoco v těchto dnech sehnali a přepočítali dobytek a zjistili toto: 1 chovný býk byl prokazatelně poražen na maso, jak bylo již ohlášeno (majitelka Domitila Ferreira), dále postrádáme tato zvířata: jeden velký plemenný býk (generál Žižka, majetek asociace), 1 chovná kráva (majetek asociace), 2 krávy se 2 telaty (majitel Cándido Martínez), 2 dvouleté jalovice (majitelka Angela Martinez), 1 kráva (majitel Leandro Ferreira) a 1 býk (majitel Leoncio Ferreira). K zastřelení býka se před přivolanou policií doznal Hermeregildo Romero Ortíz se čtyřmi komplici včetně náčelníka Froilana Barbozy, který neustále podněcuje svoje stoupence, aby nám dělali všemožné těžkosti. Jsme velmi znepokojeni a žádáme úřady, aby vše vyšetřily a zjednaly nápravu.
    

    Základní škola v Puerto Esperanze opět funguje?

    Po téměř dvou letech, kdy byla základní škola ve vesnici střídavě zavřená a střídavě ve válce o učitelská místa a kompetence, takže jsme utlumili naši spolupráci, přišel nyní dopis od ředitele Pabla Argani:
    Obracím se na Vás s informací, že naše škola se začíná zlepšovat. V letošním roce máme více žáků a otevřeli jsme osmou třídu. V příštím roce bychom chtěli navázat devátou třídou, aby bylo možno ve vesnici dokončit úplné základní vzdělání. Jak víte, byl jsem vloni jmenován ředitelem a převzal jsem po předchozím vedení zásobu velkých školních sešitů, které jste škole dříve věnovali. Rozdělil jsem je mezi potřebné žáky, což každý stvrdil podpisem. Také jsem převzal knihy, darované Vaší asociací. Těším se na další spolupráci. Děkuji za porozumění.
    Situaci a možnosti naší další podpory prověříme v září na místě.
    

    Novinky z Belénu

  • Vážení! Sděluji Vám, že jsem tu šťastný a spokojený a také velice klidný. Každý den v této škole Vám děkuji. Učíme se a pracujeme, už jsme se toho spoustu dozvěděli. Byl jsem v oddělení hovězího dobytka a v zelinářské zahradě, už vím, jak se zasívá a jak se k osivu musí připravit záhony. A prý se ještě dozvíme, jak zabránit nemocem rostlin. Rostliny totiž také mají nemoce! A i ještě více se toho prý naučíme o rostlinách. Ale teď mám službu v kuchyni. Naši mě také velice povzbuzují. Chtějí, abych to někam dotáhl a jednou jim byl k něčemu dobrý. A taky celé naší vesnici. To mám stále na mysli. Váš Geraldo
  • Mám se tady velice dobře a nemusím si dělat žádné starosti. Dělali jsme první zkoušky askoro všichni jsme je udělali. Bylo to jednoduché, ale zase ne tak moc. Musím Vám napsat, že když jsem sem přišel, tak jsem se velice styděl, ale teď už se nestydím. Mám takovou radost! Už jsem se naučil toto: jak pracovat na zahradě. Plít fazole a maniok. Jak dojit krávy a kydat hnůj. Myslím, že budu v naší vesnici užitečný. Naučím to taky ostatní kluky. Tahle škola je krásná a vážená a také její žáci jsou ke mně velice laskaví. A také profesoři jsou k nám hodní, ale nejhodnější se profesorka Dalila. Pořád nám pomáhá a když nám naši něco pošlou lodí, tak jede do přístavu a vyzvedne to, protože my nesmíme chodit ven. Jelikož je třeba tuto školu brát vážně a já si také vážím svých profesorů. Jediné, co mi chybí je sešit, tužka a propisovačka. Někdy dostaneme za úkol najít něco na počítači, ale já to neumím. Tady je nás 42 žáků a počítače máme jen 4. Už jsem se docela zlepšil ve španělštině a také už umím pár slov v guaraní. Ale pořád je to málo, abych Vám pořádně poděkoval. Děkuju. Budu Vám pořád psát. Leonardo
  • Předem mého dopisu Vám sděluji, že jsem strašně rád, že jste mě sem poslali. Všechno je tu v pohodě. Jedině že nemáme školní pomůcky. Naši mně a bráchům psali, že se nám omlouvají, ale nemají na to. Střídáme se po 14 dnech v jednotlivých sekcích, tento týden jsem v ovocném sadu, už jsem byl u dobytka, v zahradnictví a zelinářství. Blbé je, že když teď tak hodně prší, jsme pořád promočení, protože nemáme gumáky ani pláštěnku. Ale pracujeme a jsme rádi. Děkuji Vám všem, že tady můžeme být. Nestor
  • 

    Novinky z Cerrita

    26. dubna 20111. Střední zemědělská škola v Cerritu obdržela jako výjimečný rozvojový projekt již podruhé dar Ministerstva zahraničních věcí České republiky, tentokrát ve výši 300 000 Kč na rozšíření jedné ze 17 sekcí, o něž se studenti formou výuky starají – chovu vepřů a zpracování jejich masa. V loňském roce Česká republika škole přispěla na vybudování mlékárenské provozovny. Škola tímto způsobem posiluje svoji ekonomickou soběstačnost. Mlékárenské a masné výrobky slouží kromě zásobování školní kuchyně také k prodeji. Škola svými ekologickými produkty zásobuje některé hotely a obchody v Asunciónu a prodává je také každý týden na farmářském trhu v luxusním nákupním centru a průběžně ve vlastní prodejně.

    Naše studentky nám píší:

  • "Jak se všichni máte? Doufám, že dobře. Píšu Vám poprvé na počítači. Je nás tu 160 a počítače máme 3. Také nemám mnoho volného času, hodně se učíme teorii, když zrovna nepracujeme. Moc se mi tady líbí. Dnes slavíme den učitelů a já budu recitovat dvě básničky! Jedna je pro učitele a druhá o mamince. Jsem moc šťastná, že mě vybrali." Sineides
  • "Dostala jsem se k počítači, tak Vám zase píšu. Ráda bych taky Sineides a Judith naučila psát e-maily, ale nemám k tomu moc příležitosti. Teď máme zkoušky, a tak se každou volnou chvíli (kterých není moc) raději učíme teoretické předměty. Budeme totiž mít všichni individuální pohovory, aby zjistili, jak jsme na tom. Minulý týden jsem dělala recepční v našem školním hotelu a holky byly na dobytčí farmě. Judith má teď marketing (to se jí děsně líbí) a Sineides chodí na zahradu. Všechny Vás zdravím!" María Magdalena
  • 

    Sindulfův projekt

    Sindulfo Ferreira (Rodolfův syn) je průkopník zemědělství v Puerto Esperanze. Má patřičnou "selskou" houževnatost, díky které překonává nezdary. Vytrvale se pokouší podmanit kus své obdělané půdy – políčko zvané čakra (chacra) a jeho úspěchy jsou vzorem i pro ostatní "čakery". Jako první ověřil na svém poli jednoduchý zavlažovací systém (ručním čerpadlem napumpuje vodu z řeky do tisícilitrového vyvýšeného rezervoáru a tlakem postupně se zužujících hadic pak zalévá pozemek), který jsme pak pořídili i na další čakry (a hlásí se noví zájemci). V roce 2010 jsme pro obslužnost čaker podél říčního břehu věnovali zemědělcům pramici (záhumenky jsou většinou po souši nedostupné). Nyní nám Sindulfo napsal:
    Dovoluji si Vám předložit žádost, která sestává z přídavného motoru na záď (dvoutakt Mercury 5-8 Hp). Motor by sloužil k přepravě sklizně z Puerto Esperanzy do nejbližšího odbytiště, kterým je městečko Bahía Negra vzdálené 40 km. Zatím úrodu přivezu z čakry domů na pramici a přeložím to na kánoi, protože proti proudu a větru a navíc s nákladem na takovou vzdálenost veslovat nelze. S pádlem to jde lépe, ale moc se mi toho do kánoe nevejde. Teď jsem sklidil mnoho melounů (můj synovec vám jednu fůru vyfotografoval mobilem) a musím je odvézt rychle, aby se nezkazily, což se mi nedaří. Je nás tady takových více. A chtěli bychom pěstovat ještě více, začíná se nám to dařit. Byla by to pro nás obživa. Pramici si s ostatními čakery půjčujeme, ale starám se o ni já. Staral bych se i o motor, a úrodu bych ostatním přepravoval já (za benzín do motoru), nebo bych ho půjčoval. Ale skoro nikdo tady vlastní loď nemá. Navíc by bylo dobré mít tady loďku s motorem, dali by se tak přepravovat nemocní k doktorovi, když nemáme jinou možnost.
    Motor stojí cca 2 000 dolarů.
    

    Zemědělská škola v Belénu

    Koncem března 2011 navštívila střední zemědělskou školu v Belénu, kde od února studuje osm našich nových studentů, velvyslankyně USA v Paraguayi a přivezla knihy pro školní knihovnu. Při té příležitosti vzniklo pár fotografií ze školního prostředí: můžete je vidět zde. Delegace ocenila působení školy v regionu, kde mladí lidé prakticky nemají žádnou možnost získat zaměstnání.
    

    Dopisy od studentů z Belénu

    Dobrý den ze zemědělské školy v Belénu, posílám pár dopisů od studentů, Vaše minulé odpovědi vzbudily nadšení. Rosalie byla strašně dojatá, když si přečetla dopis od té paní, co ji bude podporovat. Takové věci jsou velmi k dobru. Všichni jsou do všeho nadšení, měli jsme zatím jen jeden menší problém, ale vše se vyřešilo. Příbuzní z Puerto Esperanzy jim posílají věci, já jim to vždycky dovezu z přístavu v Concepciónu.
    Děkujeme a zdravíme, Dalila Elizabeth Ortíz, pedagogická koordinátorka, 16. 3. 2011

    JONATAN (18): Milá teto a strejčku a všichni Dárci, srdečně Vás všechny zdravím a objímám. Jsem tak šťastný, že jste mi dali tuto úžasnou příležitost, cítím se zde velice dobře, mám velkou radost. Dělám všechnu práci, co mi přidělí, protože dobře vím, že aby se člověk někam dostal, musí o to hodně usilovat. Naši jsou také z celého srdce vděční, že se mi tak poštěstilo, nikdy by nás nenapadlo, že budu ještě někdy pokračovat v chození do školy, protože jsem toho brzo musel nechat a pomáhat rodičům shánět nějaké živobytí, a taky aby moji mladší sourozenci mohli chodit do školy. Hlavně jsem s tatínkem lovil ryby na prodej, také jsme lukem a šípy lovili divokou lesní zvěř, protože nemáme žádné jiné zbraně. Potom jsem byl v klášterní škole církve reverenda Moona, všichni kamarádi se divili, že chci odejít. Ale tady mám teď jiné a moc hodné kamarády. Vůbec mi nedělá potíže vstávat brzo ráno, protože jsem zvyklý. V klášteře jsme vstávali ve 4, a tady vstáváme až v 5:45. Slibuji Vám, že budu usilovat, abych se naučil co nejvíce věcí a mohl potom pomáhat ostatním. Jaké je moje hobby? Baví mě hrát fotbal a poslouchat muziku, když máme volno, a taky rád žertuji s kamarády, umím vyprávět vtipy.

    CRISTIAN (21):V nové škole se cítím klidný a šťastný, a to díky Vám. Chtěl jsem vždycky studovat, ale bylo to těžké. Jako malý jsem byl 4 roky v internátní škole u jeptišek ve vnitrozemí, pak jsem žil u tety Fany v Puerto Diana a s jejími dětmi jsem chodil 3 km do školy v Bahia Negra, dokončil jsem devátou třídu. Pak jsem se dal na vojnu jako jednoroční dobrovolník, protože tatínek musel podporovat moje další sourozence, aby mohli chodit do školy. Myslel jsem, že při službě v armádě budu moci studovat nějakou poddůstojnickou školu, ale dostali jsme tak zabrat, že to vůbec nešlo, udělal jsem si jen základní veterinární kurz. Po propuštění se mi díky tomu podařilo dostat místo u veterinární správy v Bahia Negra - ale neměl jsem stálý plat, jen když se 3 x ročně očkovaly krávy, bylo to dost namáhavé. Mezitím jsem tatínkovi pomáhal lovit ryby. Neměl jsem žádnou radost na světě, každý den plný starostí a smutku jsem si říkal, že tak už to navždy zůstane. Ale pak se stal ten zázrak, že jste se objevili Vy a já dostal tuto příležitost. Kéž Vám to Pán Bůh oplatí.

    LEONARDO (21): Rád bych Vám napsal, že jsem v této škole velmi šťastný a spokojený. Učíme se spoustu věcí, jako je agrikultura, dobytkářství, zahradničení, chov drobného zvířectva atd. Těším se, že se dozvím ještě více, protože v téhle škole člověk dostane chuť do učení a taky nás povzbuzují, ať jdeme za svým snem. Děkuju Vám za tuto mimořádnou příležitost, protože bez Vás bych na něco takového mohl zapomenout. Děkuji Vám. Kéž tady dostuduju až do konce.

    CLAUDEMIR (18): Posílám srdečné pozdravy všem přátelům v České republice! Já i naši jsme hrozně rádi, že tu jsem. Vážně, ještě nikdy jsem neviděl takovou školu jako je tato škola! Mám velikou chuť tady studovat. Hodně tady pracujeme, vstáváme ráno v 5 hodin, ale je to kvůli tomu, abychom se co nejvíc naučili a mohli pomáhat ostatním. Děkuji za to našim dárcům!

    DIEGO (23): Na Váš dotaz mám tu čest Vám napsat, co jsem dělal až doteď. V roce 2007-2008 jsem sloužil na vojně, myslel jsem si, že taková praxe se mi bude hodit. Potom jsem byl v Asunciónu v kurzu pro pracovníky bezpečnostních služeb (ochranka, eskorta atd.) a dostal jsem osvědčení. S tím mě zaměstnali u firmy Gorily s.r.o., hlídal jsem firmu jedné paní jménem Rosa. Pak jsem musel odejít kvůli zdravotním problémům (pozn. porazilo ho auto), potom jsem 2 měsíce pracoval jako ochranka v obchodním domě. To jsem byl moc spokojený, ale jednou, když jsem šel z práce, dostal jsem strašnou zprávu, která mně rozervala duši a úplně mě ochromila, a sice že mi umřel můj dědeček. Ještě ten samý den jsem odjel domů, abych se zúčstnil pohřební slavnosti a pohřbu. Po týdnu jsem se chystal k návratu do města, ale maminka mě prosila, abych s nimi ještě zůstal, protože tatínek je zdrcený smutkem, že bych jim byl co platný. Tak jsem zůstal. Pomáhal jsem tatínkovi se vším, co bylo třeba, ale on mi pak řekl o téhle možnosti, a tak jsem se zas vrátil do školy. Jsem Vám za vděčný. Už jsem skoro zapomněl na svůj dávný sen stát se agronomem. Je to tady hodně namáhavé, ale snažíme se. Když máme volno, popíjíme s kamarády maté a povídáme si. Moje hobby je: zpěv a tanec. Fandím klubu Olimpia, také mě baví chytat ryby na udici, někdy také používám oštěp. Loučím se s Vámi všemi s poděkováním a ať Vás Pán Bůh stále chrání.

    NESTOR (19): Mám se tady skvěle, protože se učíme takové věci, o kterých u nás doma nemá nikdo ani ponětí. Doma jsem s našima chodil do ohrady ke kravám, dojili jsme a dělali také karamel a sýr, ale tady se můžu naučit mnohem víc o chovu dobytka, například očkování, ošetřování, inseminaci. Ještě Vám chci napsat, že mám stále u sebe fotku naší babičky Herminie, protože to byla ona, kvůli komu jste sem za námi přijeli. Stále se na ni dívám a vzpomínám, připadá mi jako živá, až jsem se rozplakal. Taky mám Vaši fotku. Děkuji Vám za všechno.

    

    Řeka stoupá

    16. března
    Prostřednictvím sms zpráv se dozvídáme, že v Puerto Esperanze stále prší, řeka Paraguay se začíná vylévat z břehů, má červenou barvu (pravděpodobně splavený jíl z bolivijských přítoků) a plavou v ní mrtvé ryby (jíl komplikuje okysličování vody a citlivé ryby jako piraňi a pakú hynou). Lidé začínají uvažovat o ústupu do vnitrozemí, žádají starostu z okresního města Bahía Negra o potravinovu pomoc. Ta do oblasti dorazila pouze v omezené míře, je rozdělována mezi nejpotřebnější obyvatele (např. ti, kdo mají krávy, nemají nárok na příděl potravin).
    

    Vytrvalý déšť v Chaku

    Nejčtenější paraguayský deník ABC uveřejnil 8. března tuto zprávu (zkráceno):
    Setrvalý problém obyvatel Alto Paraguay, kteří jsou odříznuti od zbytku země kvůli chybějícím komunikacím, v posledních 14 dnech nabývá na dramatičnosti. Dlouhotrvající deště zaplavily kraj, vodní toky se vylévají z břehů, dochází k sesuvům půdy. Místní úřady vyhlásily stav ohrožení a žádají pomoc od vlády a národního výboru pro bezpečnost. Indiánská komunita Čamakoků Puerto Diana je zcela obklopena vodou, mimo jiné děti nemají možnost dostat se do školy. Kvůli vytrvalým dešťům začínají v kraji docházet potraviny a léky, protože v rozbahněných cestách uvízly dopravní kamiony, rovněž malá letadla nemohou kvůli bahnu přistát, takže jediná přístupová cesta je po řece Paraguay. Obslužná motorová loď pro cestující a náklady však vyplouvá jen jednou týdně z Concepciónu a její kapacita je omezená. Loď cestou proti proudu staví v mnohých místech, takže do severní oblasti Bahia Negra přijíždí takřka prázdná, zásoby jsou vykoupené, zbylé zboží je maximálně předražené. V oblasti tak chybějí základní potraviny. Kromě toho většina obyvatel přišla o zdroj příjmů, protože kvůli dlouhotrvajícímu dešti byly zastaveny veškeré pracovní aktivity, zejména na dobytkářských farmách, zaplavených vodou.