Aktuality

  • warning: Creating default object from empty value in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/modules/taxonomy/taxonomy.module on line 1418.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /home/checomacoco/WWW/checomacoco.cz/includes/unicode.inc on line 311.


Kovboj Nikanor čeká na operaci oka

Nikanor Ferreira
19. října 2011
Nikanor, kovboj jak má být, má problém. Postupně přestával vidět na levé oko, až se mu zatáhlo šedou clonou úplně. Nepamatuje se, kdy mu to začalo, takových drobností on si nevšímá. V září se nám ale svěřil stístěným hlasem, že asi bude přece jenom muset k lékaři do Asunciónu. V lese to on se vyzná, ví, jak na jaguára i zdivočelého býka. Horší je to s městskou hromadnou dopravou.

Dnes nám píše z Asunciónu jeho synovec Vidal:
Dovedli jsme strýčka Nikanora na kliniku nadace Visión a vyhledali tu lékařku, jak jste nám řekli. Stanovila mu diagnózu jako šedý zákal a budou ho co nejdříve operovat. Museli jsme sehnat po nemocnicích a zaplatit různá vyšetření jako EKG a rozbory krve, operace samotná stojí 1 800 000 guaraní (cca 8 000 Kč), ale coby indiáni prý dostaneme slevu na milion (cca 4 500 Kč). Zjistilo se, že Nika má také zánět močových cest, tak dostal na 10 dní nějaké prášky a operace se uskuteční teprve, až bude v pořádku. Je ubytovaný u Soledad a její manžel Carlos ho všude vodí a vozí ho po vyšetřeních na motorce. Zatím totiž stále nemá nové zaměstnání a do školy chodí jen v sobotu. Jak víte, Nika chtěl být v Asunciónu jen nezbytně nutnou dobu, je tu jak na trní, ale nedá se nic dělat. Vzkazuje Vám, že je dojatý, že si kvůli němu děláte starosti. Také chce, abyste věděli, že všechno, co udělal pro Asociaci Checomacoco, dělá, protože si Vás váží a má Vás rád, a že v tom bude i nadále pokračovat. Jen aby už měl tu operaci za sebou.


Změny se dávají do pohybu

Bocaina
9. října 2011
Asi 35 km od Puerto Esperanzy směrem do vnitrozemí leží místo zvané Algarrobo (podle starých až desetimetrových stromů) se starým, plevelem zarostlým tajamarem (jakýsi rybníček – umělá nádrž na dešťovou vodu) a kousek dál Bocaina. Klidné a krásné louky, lesíky, palmový háj, černá vlhká půda. Dnešní padesátníci vzpomínají, že jako děti zde trávili radostné časy s rodiči a prarodiči, pomáhali klučit les, zakládat políčka a vysazovat ovocné stromy. Pak lidé místo opustili, protože neměli nářadí ani jiné prostředky k životu na místě. Někteří, jako Cándido, celý život snili o tom, že se tam jednou vrátí. Letos k tomu došlo.

Asi třetina našich "Checomakoků" a další lidé z Puerto Esperanzy, kteří už mají dost věčně vyhrocených vztahů ve vesnici a podivných nápadů tamního náčelníka, se rozhodli postupně přestěhovat. Bezprostředním popudem byla nebezpečná situace na pobřeží v důsledku povodně v první polovině roku 2011 a také krádeže dobytka v okolí přelidněné vesnice. Paraguayský indiánský institut INDI překvapivě rychle vyhověl žádosti 27 rodin a v srpnu uznal oficiálně novou komunitu jménem Nueva Esperanza. Pro asi 300 kusů dobytka se narychlo vybudovalo oplocení, pro kovboje provizorní tábořiště. Spí se pod stanem, voda se bere z tajamaru (dokud úplně nevyschne), mobil se dobíjí solárním panelem, zavěšeným na vysokém algarrobu na mírném kopečku, kde jedině je signál. Soused – brazilský farmář povolil průjezd přes své pozemky směrem k Bahía Negra, nabídl přístup k vlastnímu napajedlu a na uvítanou věnoval plemenného býka.

O chod věcí se stará Cándido. Je řadu let komunálním politikem (poslancem devítičlenného městského zastupitelstva v Bahía Negra – poslední rok tam rovněž zasedá "náš" Lamberto a Tani, jehož dcera Hadasa získala po roční úspěšné praxi jediné tamní placené místo jako tajemnice radnice). Naučil se vyjednávat s úřady v tisíc kilometrů vzdáleném hlavním městě, neustále cestovat tam a zpátky rozhrkanými autobusy, neúnavně podávat žádosti, petice a nóty, skenovat doklady a nahrávat si důležité konference, má potřebnou vytrvalost čekat v ministerských předpokojích a znova a znova telefonovat a docházet na slíbené a nakonec neuskutečněné schůzky s úředníky. (Před šesti lety s námi taková kolečka v Asunciónu absolvoval poprvé, když jsme nakupovali krávy a vyřizovali vše potřebné pro jejich registraci.) Během naší loňské společné návštěvy paraguayské ekologické nadace Guyrá Paraguay padl návrh na možnost získání grantu na nový tajamar pro dobytek a během naší letošní návštěvy byl podepsán kontrakt s inženýrskou firmou, která v těchto dnech zahájí potřebné práce. Má být vybudován tzv. australský tank (okrouhlá betonová nádrž na dešťovou vodu s čerpadlem na větrný pohon).

Cándido také získal pro svou novou komunitu zemědělské nářadí od regionální vlády. Dalším plánem je postavení asi 30 domků – paraguayský národní fond pro sociální bydlení Senavitat rozpracovává projekt na svépomocnou konstrukci dvoupodlažního dřevěného rodinného domku na půdorysu 5 x 7 m a v Nové Esperanze by se projekt měl během nadcházejícího roku ověřit v praxi (instituce zajistí materiál, bydlící si pod inženýrským dohledem dům sám postaví a dostane za práci zaplaceno). Bude potřeba vybudovat přístupovou cestu, zajistit malý traktor s valníkem, obnovit políčka, založit zahrady a výběhy pro drobná domácí zvířata. K tomu snad za rok přispějí svými nově nabytými znalostmi studenti z Belénu – jsou to právě jejich rodiče, kteří se rozhodli přesídlit do vnitrozemí, začít znova a v klidu pracovat na své budoucnosti.

Zbytek rodiny v čele s doyenem Rodolfem vloni vystoupil z Asociace Checomacoco - Paraguay (které nyní předsedá Cándido) a zůstává v Puerto Esperanze. Vesnici před třiceti lety založili, chtějí tu rozvážně a bez problémů se sousedy žít, nemít konflikty, nebojovat za dynamické změny ve velkém stylu. Stačí jim drobné postupné kroky. I jejich podmínky se mění. Victor a Lamberto obhospodařují rodinný dobytek (a přibírají k tomu i obecní krávy, které komunita získala darem od státu, ale nikdo se o ně nestará, potulují se kolem vesnice a telata bez dohledu hynou), Sindulfo vylepšuje svoje pole a zvyšuje výnosy, Darcio s Victorem a Marco s Guidem mají na starosti dva mrazáky pro úlovky vesnických rybářů, Carmelo a Saulo mají vlastní mrazáky a ryby vykupují. Kupec jezdí člunem po řece z Bahía Negra několikrát týdně, občas něco koupí projíždějící remorkér a zaplatí naftou do motoru, který po soumraku burácí a vyrábí proud. Až vyschne zatopená pobřežní cesta, obchody se pohnou ještě více. Bude snazší podporovat starší děti, které odešly z vesnice, aby dokončily v Asunciónu či jinde základní devítileté vzdělání a mohly pokračovat ve studiu. Časy se mění. Paraguay jde nahoru a otevírají se mnohé možnosti. Chceme u toho i nadále být.


Puerto Esperanza 2011

Asunción, 21. září 2011
Naši milou vesnici jsme letos shledali jako klidné místo, bez bouřlivých schůzí (proběhly před naším příjezdem) a bez velkého provozu (mnoho mužů se vypravilo kácet dřevo do vnitrozemí), ráno v sedm děti z první až osmé třídy v bílých tričkách a modrých sukničkách či kalhotech nastupují před školou, aby zazpívaly paraguayskou hymnu a rozešly do tří tříd k vyučování. Asi polovina dětí přijde do školy až na odpolední turnus (celkem je ve škole 186 žáků). Přivezli jsme sešity, propisovačky a další pomůcky, knížky a dopisy od českých dětí (zejména z jednotřídky v Plavsku), a jako každý rok připravili malou fotografickou výstavu a předali pamětní album o uplynulém školním roce v této jihočeské vesnici. Povodeň, která od ledna den po dni rostla a zaplavovala pobřežní partie řeky Paraguay, se asi před měsícem konečně zastavila a začala ustupovat. Největší škodou, kterou způsobila, je uhynutí všech mangových stromů na čakrách podél pobřeží. Rostly mnoho let a byly hlavním zdrojem ovoce pro spotřebu i na prodej, ale dlouhým stáním ve vodě jim uhnily kořeny. Vnitrozemí paradoxně trpí každoročním suchem, mnoho měsíců neprší a definitivně došla pastva.
"České krávy" se mají k světu a zdá se nám, že náš projekt, který se zrodil před šesti lety, měl smysl. Rodolfo, nejstarší syn "tetičky" Hermíny nám tenkrát napsal, že by jeho lidé chtěli žít jako soběstační drobní venkovští zemědělci, ale že jim chybí vstupní investice, která by jim takovou existenci umožnila. Až v letošním roce se dozvídáme od našich přátel-Paraguayců, kteří nám na začátku s realizací našeho projektu "Krávy" nezištně a intenzivně pomáhali, že této myšlence příliš nevěřili. Fandili našemu počínání, ale byli přesvědčení, že to s tímto darem indiánům dopadne tak, jako dopadly ostatní obdobné pokusy místní vlády či neziskových organizací - že chov zkrachuje dříve než začne, že indiáni krávy prostě "spotřebují" a budou se dožadovat další pomoci. Snad proto, že naši "Checomakokové" cítí závazek vůči České republice a opravdovou vděčnost vůči českým dárcům, staví se ke svému chovu dosti zodpovědně. Po drobných příbuzenských rozmíškách (kdo z nás je nezná z vlastního života...) se v loňském roce po rozdělení dobytka do jednotlivých rodin vytvořily tři skupiny, které pracují samostatně, ale navzájem komunikují, sledují navzájem svou činnost a "opisují" to, co jim přijde užitečné.
Hlavní skupinu tvoří "asociace Checomacoco-Paraguay" pod vedením nového presidenta Cándida. Bývalý president Rodolfo vloni po rozdělení dobytka z asociace vystoupil společně se svými dětmi, a nyní tato pracovitá skupina usiluje o ustavení vlastního spolku, protože jako "právnická osoba" má šanci získat z místních zdrojů podporu pro další projekty. Během uplynulého roku je totiž činnost velmi aktivního Cándida přesvědčila, že takové možnosti jsou a že dobře připravené a zdůvodněné žádosti mohou být úspěšné.


Konečně do Chaka?

8. září 2011. Autobus, kterým jsme měli cestovat před dvěma dny do Chaka, odjel o den dřív, protože další pasažéři už nechtěli čekat, takže jsme získali dva dny navíc v Asunciónu. Využili jsme je k návštěvě střední zemědělské školy v Cerritu. Má nového ředitele, ten dosavadní byl vyslán na základě vítězství nadace Fundación Paraguaya (která školu provozuje) v mezinárodní soutěži vybudovat pět obdobných škol v Tanzánii. Škola má stále stejný systém, který se nám líbí, naše tři žákyně jsou pod dohledem pedagogů a máme přislíbeno, že se zaměří na zlepšení jejich známek a doučování (které je pro slabší studenty v jednotlivých předmětech povinné). Pokud najdeme v Puerto Esperanze další adepty pro studium (problémem je ukončené povinné devítileté vzdělání do 16 let věku), musíme podat přihlášky na přelomu roku.
V Asuncióu je zataženo, 16 stupňů, v noci pršelo. Musíme doufat, že autobus za tohoto počasí dnes večer pojede. V regionu Alto Paraguay (velkém jako Česká republika), kam směřujeme, totiž není ani metr asfaltové silnici a dopravní prostředky při dešti zapadnou do bahna...


Jak se léčí v Paraguayi

Carmelo je učitel základní školy v Puerto Esperanze. Před dvěma lety měl mozkovou mrtvici (po konfliktu s náčelníkem vesnice) a od té doby má občasné zdravotní problémy. Na začátku srpna ho vyděsilo prudké hučení v uších, poté ztratil sluch (na jedno ucho neslyší vůbec, na druhé trochu). To ho přimělo k návštěvě lékaře ve 140 km vzdáleném hlavním městě provincie Fuerte Olimpo. V tamní "nemocnici" však působí jen jeden lékař, gynekolog. Ten došel k závěru, že Carmelův problém vznikl tím, že má špínou ucpané uši, pročež mu je propláchl vodou, to ale jen způsobilo bolest, nikoliv úlevu. Další jeho domněnka byla, že se jedná o alergii, dostal tedy nějaké kortikoidy a byl odeslán domů. Protože problémy neustávaly, zkusil navštívit vojenského lékaře v Bahia Negra (správní městečko vzdálené cca 40 km), který mu dal B-komplex a poslal ho do tisíc km vzdáleného Asunciónu na odborné vyšetření. V oblasti se Carmelo pohyboval lodí, kterou se jede jednou za týden tam a zpátky po dalším týdnu. Do hlavního města nyní jezdí z Bahia Negra jednou až dvakrát týdně autobus. Carmelo se tedy s manželkou a nejmladší dcerou vypravil do Asunciónu. Jako učitel má výhodu, že je zdravotně pojištěn, takže mohl navštívit bezplatné vyšetření v nemocnici všeobecně pojištěných, jeho ošetřujícím lékařem je chirurg. Dal mu prášky na zlepšení prokrvení mozku a cév a poslal ho na odběry krve a moči. Carmelo se objednal a nyní 14 dní u příbuzných v Asunciónu čeká, až přijde jeho termín (dnes). Pak se chce vrátit domů a využít dalších 14 dní času před dalším objednaným termínem v nemocnici, protože jeho žáčci nemají kvůli jeho onemocnění uzavřené pololetí, takže s nimi chce udělat potřebné zkoušky a oznámkovat jim vysvědčení. My se mezitím budeme snažit sehnat pro něj CT vyšetření, přijetí u specializovaného lékaře, stanovení diagnózy a kvalifikované léčby. Jsme rovněž připraveni zaplatit to z našeho účtu "Zdravotnictví".


Školní inspekce

3. září 2011. V Paraguayi začíná jaro, kvetou rudé buganvilie, žluté lapačo, fialové mučenky, manga nasazují na květ, všude se sekají trávníky a natírá se. Také školní areál v Belénu se svěže zelená, světle zelené okrasné keříky vzorně zastřižené, na zahradách zaseto, roubují se pomeranče. Studentům začal druhý semestr, všech našich osm z Puerto Esperanzy složilo zkoušky (někteří na podruhé) a postoupilo, nejlepší známky mají Cristian a Claudemir. Geraldo je nejvíc zvídavý, Leonardo výborně komunikuje. Diego byl pro své přirozené vůdcovské schopnosti vybrán jako reprezentant školy na národním setkání středních škol technického zaměření, které se právě koná v Cerritu. Po počátečním ostychu se studenti v novém a pro ně dosud nevídaném prostředí dobře adaptovali a začlenili do kolektivu. Zpočátku se poněkud separovali od ostatních studentů (celkem je ve škole 38 mladíků a 3 slečny, všichni pocházejí z okolí, takže mají výhodu, že mohou jezdit na víkendy domů, na rozdíl od "našich", kteří se dostanou do své 500 km vzdálené vesnice jen jednou za půl roku na prázdniny). Nyní jsou jednotlivě začleněni do pracovních skupinek (dobytek, chov prasat, ovcí, slepic, zelinářská zahrada, okrasná zahrada, pole, údržba areálu, kuchyně atd.), aby se navzájem lépe poznali. Zúčastnili jsme se také dvou vyučovacích hodin teoretických předmětů (podnikové plánování a chovatelství prasat) a celkem pochopili přednášenou látku... Ve škole panuje velmi přátelská atmosféra, za kterou stojí osm stálých pedagogických pracovníků. Kromě drobných prohřešků nejsou žádné stížnosti na chování ani prospěch, naopak byli naši studenti chváleni, jaké dělají pokroky a jak je jejich pobyt ve škole pro obě strany přínosný. Ředitel školy je připraven přijmout (v případě úspěšných přijímacích zkoušek) v novém školním roce od ledna 2012 další studenty z Puerto Esperanzy. Odjíždíme tam 6. září a budeme hledat další zájemce.
Setkali jsme se také s našimi ostatními studenty, do střední zemědělské v Cerritu se chystáme na oficiální návštěvu po návratu z Chaka. Naše tři dívky také postoupily do dalšího semestru, ale mají problémy s matematikou, fyzikou a chemií, Judith též s cizími jazyky (španělština a guaraní). Domlouváme se na způsobu doučování, pomoci by měl také Vidal, který studuje 4. ročník veterinární fakultuy. V listopadu bude skládat chybějící zkoušky za 3. ročník (který nedokončil ze zdravotních důvodů) na původní fakultě v Concepciónu a od prosince mu začínají řádné zkoušky za 4. ročník na fakultě v Asunciónu, kde se také dobře adaptoval a oceňuje lepší úroveň výuky a vybavení univerzity. Bydlí v samostatném pokoji u našeho účetního, jehož rodina Vidala přijala do svého kruhu tak srdečně a prostě, jak je to v Paraguayi zvykem. Soledad složila všechny závěrečné zkoušky na své pedagogické fakultě, pracuje jako učitelka v indiánské osadě na předměstí Asunciónu a v únoru by měla obhajovat svou diplomovou práci o přínosnosti vzdělávání indiánů na středních školách - jako místo svého výzkumu si zvolila školu v Cerritu. Až dokončí tento obor, ráda by pokračovala studiem práv. Také její manžel Carlos nás mile překvapil svým úsilím stále si rozšiřovat kvalifikaci. Přesto, že pracuje denně od rána do půl osmé večer, navštěvuje ještě o sobotách soukromou univerzitu, kde studuje dva obory (podnikový managment a informatiku) - zatím jako náhradní řešení, protože se sice zapsal na svůj vysněný obor (zemědělský inženýr, večerní studium) na renomované univerzitě, ale školné je velmi drahé a jeho žádost o stipendium byla v letošním školním roce odmítnuta.


Druhý semestr v Belénu

Po zimních prázdninách začal 1. srpna na střední zemědělské škole v Belénu druhý semestr. Studenti nám napsali:
  • Právě jsem se naučil, jak se zakládá e-mail a toto je můj první e-mail v životě, který píšu, zkouším, jestli to funguje. Takže vám všem sděluji, že se tady všichni máme dobře a že právě začal druhý semestr. Bude asi pěkně těžký, dostali jsme za úkol spoooooustu praktických prací, samozřejmě že vedle teorie, kterou máme pořád. Když už za námi přijedete?!?! Děkuji Bohu, že se mám tak dobře. Čau čau, Jonatan
  • Byl jsem pověřený naší českou skupinkou tady v Belénu, abych Vás požádal o pomoc pro další semestr. Potřebovali bychom si každý koupit xeroxovanou učebnici za 100 000 guaraní (tj. asi 450 Kč). Za peníze z domova jsme si koupili pomůcky a teď po nás chtějí tohle. Můžete si to ověřit u naší ředitelky, paní profesorky Dalily. Jinak se všichni máme dobře, máme hodně úkolů, je to mnohem těžší než v prvním semestru, protože teď máme vlastní odpovědnost za jednotlivé projekty, ale snažíme se! Zapomněl jsem Vám napsat, že zkoušky za první semstr jsem všechny udělal, ale při práci mi blbne protéza, občas mě to teda dost bolí. Už se na vás strašně těšíme, jak si budeme o všem povídat. Děkujeme vám za všechno. Diego - ten, který Vás má tak rád
  • 

    Nová Esperanza

    25. července 2011 jsme dostali mail od Cándida - presidenta asociace Checomacoco-Paraguay:
    Jsem teď na několik dní v hlavním městě, abych zařídil různé věci. Především jsem podal nové udání na našeho náčelníka Froilána Barbozu, který nám nedá pokoj ani poté, co jsme odstěhovali dobytek do vnitrozemí. Najal stejné lidi (9 osob, které otevřely naše ohrady, kradly a porážely náš dobytek v okolí Esperanzy), aby káceli v našem novém působišti chráněné kebračové stromy na prodej. Podpálili při tom naši pastvinu, ale protože nás tam bylo hodně i s dětmi, podařilo se nám dostat požár pod kontrolu a uhasit ho. Zůstalo tam 7 našich chlapů a čtyři další, kteří nám dobrovolně pomáhají, tak se nebojte, my to uhlídáme. Chtěli bychom v Bocaině zůstat na trvalo, abychom zde mohli v klidu pracovat a rozvíjet se, už máme dost závisti a věčných naschválů v Puerto Esperanza, už tam nechceme bydlet. Budu hledat u místních úřadů nějakou podporu pro stavbu příbytků. Právě jsem se dozvěděl, že nám snad Nadace Guyrá Paraguay vybagruje tajamár (velká nádrž na dešťovou vodu), ale ještě to není jisté; má to stát 14 000 euro. Jsme 35 km od řeky Paraguay. Máme dobrého souseda, farmáře. Dosud se to místo jmenovalo Bocaina a Algarrobo, my jsme to nyní pojmenovali Nueva Esperanza (Nová Esperanza = nová naděje).
    

    Povodeň

    Povodeň
    Povodeň
    Mnoho týdnů řeka Paraguay pomalu, ale jistě stoupá – je to důsledek klimatického efektu "la Niňa". Každý den se hladina zvyšuje v průměru o 3–4 mm, takže na začátku července 2011 je už na dvojnásobném stavu než obvykle. Mnoho domů je zaplavených, takže je museli opustit obyvatelé, oblast Alto Paraguy je prakticky odříznutá od světa kvůli rozbahněným nezpevněným cestám. Také Puerto Esperanza je ohrožená velkou vodou. Cándido, president Asociace Checomaco-Paraguay nám k tomu 30. června sdělil:
    Protože náš dobytek strádá neustálým pobytem ve vodě, rozhodli jsme se ho odvést do vnitrozemí. Strýček Rodolfo a jeho rodina chtějí zatím dobytek nechat u vesnice, ale my děti Angely (já, Saulo, Nicanor, Enrrique) a "sirotci" po babičce Hermíně jsme se spojili a dne 14. června se 19 mužů odebralo do asi 15 km vzdáleného místa zvaného Bocaina a 14 dní jsme budovali ohradu, výběh pro telata a oplocení pastvin za pomocí drátů, které jsme získali z Vašeho daru. Moc nám také pomohl nový starosta z Bahia Negra, don Saul Bernal. Právě jsme to dodělali. Dnes se vrací 12 lidí do Esperanzy, aby byli nápomocní svým rodinám, které musely opustit příbytky kvůli potopě. Nabídl jsem jim svůj dům, který je na lepším místě. Pokusí se Vám poslat nějaké fotky, co jsem udělal mobilem. My ostatní zůstáváme v Bocaině. Máme tu asi 200 kusů dobytka, Nicanor ještě přivede našich 12 býků, kteří zatím zůstali v české ohradě v Esperanze. Chtěli bychom tu náš dobytek nechat natrvalo. Potřebujeme dodělat oplocení a postavit nějaký domek (zatím spíme pod stanem), aby za námi mohly přijít naše rodiny. Naším snem je mít tu vybagrovanou nádrž na dešťovou vodu. Kéž se to podaří!

    7. července 2011 nás informoval telefonicky honák Victor, že záplavová situace je opravdu kritická. Proto se pro evakuaci dobytka do vnitrozemí rozhodli i všichni zbylí členové vesnice. Snaží se dát dohromady nějaké dráty na oplocení místa zvaného Paratodo, aby se krávy nerozutekly do volné krajiny. S první skupinou v Bocaině nechtějí svůj dobytek smíchat, tolik zvířat by mělo v jedné ohradě málo pastvy. Už tak velmi strádá. Voda stojí všude, také je velká zima, fouká ostrý vítr od jih. Rodolfo, Lamberto a Mariano přišli asi o šest krav. Voda stále stoupá.

    

    Nákup pomůcek pro studenty

    Dary
    Ředitelka pro studijní záležitosti ze střední zemědělské školy v Belénu nám 20. června napsala:
    Obdržela jsem Vaše peníze (1 300 000 guaranies, tj. cca 5 600 Kč) na nákup pomůcek pro Vašich osm studentů a hned jsem vše potřebné sama obstarala, protože žáci nemohou opouštět školní areál. Dnes každý z nich obdržel: jedny holínky, jedny pracovní boty, dva sešity, jednu propisovačku, dvě tužky a gumu. Posílám kopii účtenek a fotografii. Tento týden máme zkouškové období, příští týden dohlédnu, aby Vás žáci informovali o svých výsledcích. S pozdravem Dalila