Checomacoco

Děkujeme dárcům a všem milým přátelům, kteří s námi stále jdou po česko-paraguayské cestě, pomáhají a podporují nás radami a povzbuzením. V příštím roce se po delším čase chceme jet podívat do Paraguaye, zkontrolovat naše studenty a navštívit všechna známá místa a lidi – budeme informovat. A snad se už také konečně podaří inovovat tyto zastaralé stránky...

HEZKÉ VÁNOCE A VŠECHNO NEJLEPŠÍ DO NOVÉHO ROKU PŘEJE CHECOMACOCO!

Červené varování nahoře neohrozí nijak Váš počítač. Je to jen upozornění pro nás, že naše stránky jsou už za hranicí životnosti. Omlouváme se...

Jsem Čamakok Vicente De Jesús Martinez Romero, je mi 22 let, pocházím z Fuerte Olimpo a začal jsem studovat architekturu na státní univerzitě v Asunciónu (o Vicentových vynikajících přijímacích zkouškách, kdy vysoce vynikl nad ostatní uchazeče, psali dokonce v paraguayských ústředních novinách).

Když mi bylo sedm let, umřel mi tatínek a maminka to nezvládla. Propadla se do deprese, začala pít a zacházela s námi velice špatně. Já jsem ji však nepřestal mít rád. Od 9 let se starám sám o sebe, musel jsem si vydělávat na živobytí i školní potřeby. Ale chtěl jsem studovat, takže jsem vše překonal s pomocí mé starší sestry. Je bohužel nemocná (má astma), takže nemohla sama studovat. Jsem jediný ze sourozenců, který je na škole.

Proč jsem si vybral právě architekturu? Od dětství jsem viděl, jak se moje komunita rychle mění a přizpůsobuje většinové společnosti v oblasti vzdělání, sociální, kulturní. Ovšem otázka bydlení je bídná a nekoncepční. Naše příbytky jsou ubohé, konstrukčně zoufalé a náhodně uskupené – omlouvám se za tyto výrazy, ale je to tak. Pořád o tom přemýšlím, jak z toho ven. Cestu vidím v tom, že mladí budou studovat a změní svoji lhostejnou mentalitu. Chci jít příkladem. Můj dosavadní život je spíš k pláči a cítím velký smutek, když se dívám zpátky. Vidím maminku, jak na mě řve, a vidím sebe, jak se snažím porozumět jejímu zoufalství. Nikdy nechodila do školy, je negramotná a omezená v rozhledu, babička ji vzala ze školy ještě když byla malá.

Doufám, že s Vaší pomocí najdu někoho, kdo by mě mohl trochu podpořit při studiu. Tady všichni říkají, že jsem se zbláznil, protože architektura je obor pouze pro bohaté (na tomto oboru ani nelze získat stipendium pro indiánské studenty). Na indiány se zde dívají dost skrz prsty, nevěří mi, že bych se na škole udržel. Ano, máme nedostatečné ekonomické zdroje, ale máme stejnou intelektuální kapacitu a větší motivaci – protože chceme pozvednout nejen svůj osobní život a kariéru, ale celou naši komunitu. Líbí se mi tento citát: "Nemůžu za to, že jsem se narodil chudý, ale můžu za to, když chudý umřu." Jsem odhodlaný jít za svým cílem.

jak podpořit Vicenta

Od května podporujeme dalšího studenta – jmenuje se Cristian a studuje na univerzitě v Horquetě zootechniku. Platíme mu školné, výdaje za kopie učebních materiálů a jízdné. Jako absolvent zemědělského učiliště v sousedním Belénu získal výhodu, že tam může být ubytován (se stravou) výměnou za práci pro školu. Má zatím dobré výsledky a studium ho velice baví. Zde popisuje svůj běžný den:

"Vstávám za úsvitu a jdu dojit, pak kontroluji pastviny a uklízím. Pak se umeju a jdu s ostatními na snídani, abych mohl odjet prvním autobusem na univerzitu, kde jsem do 19:30, stihnu tak tak večeři. Od 21 do 22 mám na přípravu do školy. Někdy jsem opravdu dost unavený, ale to se nedá nic dělat. Chtěl bych si od tatínka půjčit motorku, abych byl mobilnější, když jezdíme na praxi na venkov - staráme se o dobytek, ovce a kozy. Potřeboval bych dobré boty do terénu a také holínky, protože si půjčuji od mého spolubydlícího, ale často je potřebuje sám. Naši mi bohužel nemůžou posílat žádné peníze, ale tatínek slíbil, že aspoň nechá opravit tu motorku. Utratil bych méně za dopravu (jízdenky vycházejí dráže než benzín)."

jak podpořit Cristiana

ROMINA FERREIRA BALBUENA je devatenáctiletá vnučka Rodolfa. V prosinci 2016 s vyznamenáním dokončila maturitu na gymnáziu a v březnu 2017 začala studovat zdravotnictví na baptistické univerzitě v Asunciónu. Chtěla by jednou nahradit svého dědečka, který pracuje dlouhá léta jako zdravotník v Puerto Esperanze, ale má už svůj věk (75). Obrací se nás s prosbou o finanční podporu, zejména na nákup učebnic. Na školné a živobytí v hlavním městě jí přispívají rodiče a také se snaží najít si nějakou brigádu. Posíláme Romíně cca 1 500 Kč na postupný nákup knih.

jak podpořit Rominu

Náš student GRACIANI BARBOZA úspěšně zakončil studium na zemědělském učilišti v Belénu a obhájil svoji závěrečnou práci "Slepičárna". Po letních prázdninách, které v Paraguayi právě začínají a trvají do února, by se chtěl do Belénu vrátit, pracovat zde jako praktikant a dodělat si v červnu maturitu v sobotních kurzech. Rádi ho podpoříme!

Napsal nám:

"Děkuji Vám za Vaši lásku a pochopení a že jste mi věřili. Když jsem byl doma, můj život neměl žádný smysl ani cíl, nevěděl jsem, co mám dělat pro to, abych změnil svůj život, i když jsem tvrdě pracoval, ale bez valného efektu. A teď je ze mě zemědělský instruktor a příští semestr bych si chtěl ještě dodělat maturitu. S tímto vzděláním se mi bude lépe čelit všemu, co mě potká a nemám z ničeho strach. A to všechno díky Vám, že jste mi dali tuto příležitost. Vím, že ani pro Vás to nebylo nic lehkého celé dva roky mě pravidelně podporovat. Dělal jsem vždy všechno pro to, abych Vám dokázal, že si to zasloužím, i když mě to často stálo hodně úsilí, únavy, nervů i slz, ale všechno se to proměnilo v můj nynější úspěch. Jsem na sebe hrdý a celá moje rodina je taky na mě hrdá. Doufám, že i Vy. Děkuji Vám opravdu za všechno.
Graciani, Belén, 13. 12. 2016"

Náš student Cristian úspěšně odmaturoval. Je mu 25 roků, pochází z 8 dětí. Pracuje intenzivně na sobě a na tom, aby "jednou něčím byl". Absolvoval jako dobrovolník vojenskou službu, pak studoval zemědělské učiliště v Belénu (je specialistou na chov hovězího dobytka). Letos si v hlavním městě ve večerních kurzech dodělal maturitu, mezitím si vydělával jako myč oken mrakodrapů. Rád by nyní studoval zootechniku na univerzitě. Jsme na něj pyšní a vynasnažíme se mu i nadále pomáhat k dosažení jeho snu.

Píše nám student medicíny Joaquín z Kuby:

Srdečně Vás zdravím z Kuby! Moc mě pobavil komentář tety Yvonny, co dala na facebook k mé fotografii: Takový hubený doktor?!? Je pravda, že po místním jídle člověk moc neztloustne, ale lékař mi řekl, že v mém věku nevadí shodit nějaké to kilo, taky mám dost stres z učení, ale není to nic vážného. Každopádně vám děkuji za ty vitaminy (Centrum), které pravidelně beru.

Asi víte, že zemřel prezident a comandante Fidel Castro – všichni studenti dostali týden volno, aby se mohli účastnit manifestací a různých pietních akcí: byl to on, kdo nám dal stipendium a možnost přijet sem studovat medicínu.

Co se týče mého studia, tak je všechno v pořádku, máme průběžné zápočty a všechno v pohodě zvládám. Jsem v našem kruhu jediný španělsky mluvící, ostatní mluví francouzsky, anglicky atd., takže mám smůlu, protože profesoři mě vždy zkoušejí do větší hloubk,y když se se mnou domluví :-) Ale je to výhoda, protože výuka je ve španělštině i pro všechny cizince. Jakž takž se domluví, ale jsou na mě dost závislí, protože třeba u všech písemných úkolech se hodnotí i pravopis.

Jinak zdejší počasí je fakt hodně nezvyklé, teď například začíná zima, což znamená, že je v noci dost zima, ale ve dne velice horko. O nedělích chodím do rodiny paní Nadie, jsou na mě všichni moc hodní a připadám si, že tam patřím.

Mám velkou prosbu, doufám, že to nebudete považovat za drzost. Kdyby sem někdo jel, potřeboval bych STETOSKOP a TONOMETR (přístroj na měření tlaku), jsou to základní lékařské přístroje, které se tady nedají sehnat. Tak když by to šlo, byl bych vděčný. Také bych ocenil, kdyby byla možnost, jestli byste mi prosím nesehnali nějaký mobil, protože do mého tabletu se nedá dát simkarta...

Nemám, koho jiného bych požádal, a vím, že vy jste vždy při mě. Mám radost, že s vámi můžu být ve styku, i když je to velice zřídka, protože tady není mnoho příležitostí se dostat k internetu, je to tu celkově dost těžké, ale nestěžuju si. Zvykl jsem si na klima i na vše a jsem rád, že mohu studovat. Děkuji Vám...

4. 12. 2016

V září 2016 jsme podpořili našeho absolventa zemědělské školy v Belénu Virginia finanční částkou cca 12 000 Kč na nákup nářadí, osiva a dalších věcí pro založení rodinné zahrady u domku jeho rodičů v Puerto Dianě. Pozemek má rozlohu 15 × 15 m, je potřeba ho oplotit, zřídit malý záložní rezervoár na vodu na zalévání (pro případ, že nebude fungovat obecní vodovod), zorat, zastínit záhony a zasít. Virgino nám napsal:

Děkuji všem z České republiky, kdo mě podpořili, bylo to tak už na škole, že jste mi vždycky podali pomocnou ruku, když jsem potřeboval. Jsem vám vděčný i za to, jak mě na dálku učíte, jak nezmalomyslnět, když jsou problémy, a zkoušet to dál. Zkusím vám teď ukázat, že moje školení v Belénu mělo smysl. Také naši jsou vám velice zavázaní, budou mi pomáhat, hlavně maminka.

Nyní nám poslal informaci náš spolupracovník Carlos, veterinář, který se právě vrátil z Chaka:

Pozdravuje Vás Virginio, říkal, že moc není na psaní, tak abych Vám vyřídil, že už si s bratrem a jedním kamarádem pokácel palmy na kůly do plotu a přivezl je z lesa domů. Najal si na to člověka s motorovou pilou a traktor s valníkem, tyto náklady zaplatil ze svého (dělá nočního hlídače v místní nemocnici). Jeho rodina je početná, mají 8 synů a 2 dcery a rodiče jsou vyjímeční svou pracovitostí a úsilím, jak zaopatřit všechny děti. Výjimečné je také to, že je to maminka, která trvá na tom, že děti musejí mít vzdělání, protože to bývá záležitost otců (nejmladší chodí ještě na základní školu, další ze synů Graciani dokončuje učiliště v Belénu). Otec a jeden syn jsou rybáři, maminka Quivita se stará o rodinu a také vyrábí led na prodej a prodává ulovené ryby, je opravdu velice pracovitá, všude má pořádek a kolem domu ovocné stromy. V rodině mají pevná pravidla a rodělené úkoly, každý musí nějak přispívat k chodu domácnosti, uklízet, zametat, zalévat, krmit slepice a prase. Mít zelinářskou zahradu byl jejich velký sen, tak se k tomu snad krůček po kroku dopracují.

V Puerto Esperanze probíhá další malá vzpoura proti náčelníkovi, který je u moci již jedenáct let a mj. uzavírá bez vědomí komunity různé smlouvy a obchody s úřady a soukromou dřevařskou firmou, která masivně kácí v okolí. Naposledy se případ (obchod s uhlíkem vázaným v biomase) dostal až do novin, ale tím to opět skončilo. Vládní úřad pro indiánské otázky odmítá protiprávně již od srpna 2015 zaregistrovat nově zvoleného náčelníka (ačkoliv se volby z rozkazu úřadů již dvakrát opakovaly), ve vesnici se mluví o korupci. V čele "odboje" je Rodolfova rodina (on sám však je v ústraní).

Podporujeme nově studenta práv Santiaga. Je ve druhém ročníku, obor ho velice baví a zajímá. Přispíváme mu na učebnice. Pomáhá v hlavním městě s úředními věcmi příbuzným z vesnice. Říká, že je na čase, aby věci vzali do ruky mladí.

Ukončili jsme podporu studenta veterinárního lékařství Vidala. Chybí mu poslední semestr a diplomová práce, ale z osobních důvodů to vzdal. Má dítě a rozvrácený vztah, zadlužil se, zneužil příspěvek na studium pro soukromý účel. Doufáme, že krizi překoná a sám univerzitu dokončí.

Státní univerzita v Asunciónu byla opět dva měsíce ve stávce proti korupčním praktikám vedení (nastoupilo před rokem za stejných okolností). Věc není zcela ukončena, ale studenti s učiteli uzavřeli příměří, aby mohla pokračovat výuka a zkoušky. Budoucnost je nejasná. Týká se to i naší studentky veterinárního lékařství Estely.

Náš jediný student střední zemědělské školy v Belénu Gracianiv listopadu zakončí studium jako instruktor drůbežích chovů. V učilišti zůstane ještě dalšího půl roku, aby si mohl dodělat maturitu na gymnáziu v sousedním městě. Píše: "Jsem vám velice vděčný za tuhle příležitost a za vaši pomoc a za to, že jste při mně v těžkých chvílích. Vím, že to ani pro vás není jednoduché pořád shánět peníze na moje vzdělání, ale chtěl bych, abyste to věděli a taky, že udělám všechno, abych vám dokázal, že jsem si to zasloužil. Uteklo to jako voda, na Vánoce už budu "absolvent". Mám vás rád a objímám vás."

"Český" dobytek v Puerto Esperanze i Nueva Esperanze se stále pase, chov pokračuje a hodně lidem pomáhá realizovat jejich plány. Mnoho rodin posílá děti na studium. Děti rostou, zakládají rodiny a rodí se jim děti. Sledujeme je na facebooku, mobil má skoro každý...

Po osmi měsících čekání po příbuzných v Asunciónu (a po našich telefonických intervencích) byla operována Angela (96), nejstarší dcera tetičky Hermínie. Měla nádor na paži a velké bolesti. Zaplatili jsme věci potřebné pro operaci (pacienti si je musejí koupit a donést do nemocnice) a také některé výdaje s její dopravou na různé konzultace a vyšetření, na která ji různí lékaři a nemocnice pořád dokola posílali. Nezaplatili jsme však žádný úplatek. Podle posledních zpráv se operace zdařila. Přejeme Angele brzkou rekonvalescenti a návrat do milovaného Chaka.